I. interní klinika - kardiologická

I. interní klinika - kardiologická

Vyšetřovací metody

EKG (elektrokardiografie) je základní vyšetřovací metoda v kardiologii, zobrazuje elektrickou aktivitu Vašeho srdce. Jde o jednu z nejdůležitějších vyšetřovacích metod.

Kdy se „natáčí" EKG?

EKG je základní součástí každého kardiologického vyšetření. V akutních případech je provdení EKG zcela nezbytné. Nejčastěji se využívá k diagnostice bolestí na hrudi, dušnosti, ztráty vědomí a pocitů bušení srdce. Záznam elektrické aktivity srdce prokáže odchylky od pravidelného rytmu a poruchy tvorby nebo převodu vzruchu v srdečním svalu, tzv. arytmie (odkaz arytmie). Stejně tak prokáže nedostatečné prokrvení srdce (ischémii) a odhalí i prodělaný infarkt myokardu.

Co je k vyšetření potřeba...

Záznam srdeční elektrické aktivity se pořizuje pomocí přístroje zvaného elektrokardiograf, s pomocí elektrody jsou z povrchu těla snímány elektrické proudy. Po příchodu na vyšetřovnu Vás sestra vyzve abyste si odložili oblečení z horní poloviny těla a položili se na záda na vyšetřovací lůžko. Následuje připevnění elektrod. Na zápěstí a kotníky dostanete tzv. končetinové elektrody. Další elektrody sestra pomocí přísavek připevní na hrudník. Ke zlepšení vodivosti a zvýšení citlivosti elektrod je na hrudník použito malé množství gelu nebo vodného roztoku. Vlastní vyšetření trvá jen několik sekund a je naprosto nebolestivé. Po skončení záznamu Vám sestra sejme elektrody a Vy se můžete zase obléct. Výsledek je zaznamenán na papír, lékař pak EKG záznam popíše a případné odchylky od normy Vám vysvětlí.

Co to je EKG Holter, za jakým účelem se provádí a jaké jsou jeho cíle?

Arytmický Holter je metoda při které je zaznamenávána elektrická aktivita srdeční, tak zvaný elektrokardiogram po určité časové období, nejčastěji 24 hodin, ale dle kapacity paměti přístroje i 48 hodin, 72 hodin až týden. Metoda se jmenuje podle svého vynálezce profesora Holtera, který podobný záznam provedl poprvé. V současné době se jedná o malé přístroje velikosti asi mobilního telefonu. Rozlišujeme dva typy přístrojů:

Klasický Holter - záznam probíhá do paměti přístroje nepřetržitě po celou dobu, tedy 24, 48, 72 hodin nebo týden a v paměti přístroje je tento záznam celý uložen, po ukončení monitorování se celý záznam z přístroje přepíše na pevný disk počítače, kde je potom automaticky vyhodnocen a následně revidován a opraven lékařem.

Smyčkový Holter - paměť přístroje má jen omezenou kapacitu, záznam se do ní zaznamenává v podobě časové smyčky z časového intervalu podle nastavení přístroje, nejčastěji 1 minuta. jakmile má nemocný potíže, stiskne tlačítko na přístroji a celý obsah časové smyčky se přepíše do trvalé paměti přístroje, jejíž kapacita bývá zpravila kolem 10 minut, to znamená, že je do ní možno zapsat 10 záznamů. Některé přístroje dokážou samy vyhodnotit poruchy srdečního rytmu a mohou provést záznam automaticky bez aktivace nemocným. Po ukončení monitorování - dle životnosti baterie, nebo při zaplnění trvalé paměti přístroje (zpravidla 7 až 10 dní) - se záznam opět přepíše na pevný disk počítače a lékař provede jeho vyhodnocení.

Arytmický nebo také EKG Holter slouží především k zachycení poruch srdečního rytmu za delší časové období. Současně s monitorací si nemocný vede záznam do kterého zapíše čas a charakter potíží, případně činnost při které k potížím došlo. Tak je možné zjistit, zda potíže nemocného skutečně souvisí s poruchou srdečního rytmu (arytmií), nebo mají jinou příčinu, případně co potíže vyvolává.

Jak tento test probíhá?

Vyšetření probíhá tak, že jeden dne přijde nemocný přístroj nasadit, s nasazeným přístrojem odchází domů, dodržuje naprosto běžný denní režim, bez omezení. S přístrojem však není možno se koupat či sprchovat, protože by došlo ke zničení přístroje. Na konci záznamu ( může to být druhý den, za 48, 72 hodin až týden. Přijde nemocný přístroj odevzdat k vyhodnocení. Přepis záznamu do počítače, jeho automatické vyhodnocení a kontrola záznamu lékařem vyžaduje určitý čas, ale záznam je zpravidla ještě tentýž den odpoledne vyhodnocen, zkontrolován a popsán lékařem.

Co mi můžete tímto vyšetřením zjistit a jaký to pro mne bude mít přínos?

Jak už bylo řečeno, přístroj zaznamenává elektrickou srdeční aktivitu (srdeční rytmus) za delší časový interval a slouží k zachycení poruch srdečního rytmu), tak zvaných arytmií (více dočtete v kapitole o arytmiích). Znalost, o jaký typ arytmie se jedná, umožňuje optimálně zvolit léčebný postup.

Vyšetření pomocí EKG Holteru lze objednat na telefonním čísle 585853219.

Jaká jsou rizika vyšetřovací metody?

Metoda nemá žádná známá rizika.

Ambulantní monitorování taku krve, také nazývané TK Holter

Co to je Ambulantní monitorování tlaku krve (TK Holter), za jakým účelem se provádí a jaké jsou jeho cíle?

Jednotlivě a příležitostně naměřené vysoké hodnoty tlaku v ordinaci a v podstatě ve fyzickém klidu běžným tlakoměrem ještě nemusejí znamenat onemocnění vysokým krevním tlakem, tak zvanou hypertenzní nemoc, protože mohou být ovlivněny celou řadou rušivých vlivů. Ambulantní monitorování tlaku krve, nesprávně nazývané též tlakový Holter (zkratka ABPM - Ambulatory Blood Pressure Monitoring) je metoda spočívající v měření krevního tlaku speciálním digitálním tlakoměrem malých rozměrů, který je vybaven pamětí, do které se naměřené hodnoty krevního tlaku ale také pulzu zaznamenají. Měření probíhá automaticky v běžném denním režimu, při běžných denních činnostech a také v období spánku, probíhá bez přítomnosti lékaře či zdravotní sestry. Z naměřených hodnot jsou následně vypočteny průměry za období dne, období spánku a za celé období 24 hodin, vyhledány maximální a minimální tlaky, případně vypočteno procento hodnot nad limit normy. Tím je vyloučen rušivý vliv přítomnosti lékaře či zdravotní sestry a prostředí zdravotnického zařízení (označovaný jako syndrom bílého pláště), je také zohledněn vliv běžné fyzické aktivity na krevní tlak a také přítomnost normálního poklesu tlaku v období spánku. Vypočtené průměry pak umožňují jednak s jistotou stanovit či vyloučit hypertenzi, vyloučit zmíněný syndrom bílého pláště či vliv jiných rušivých faktorů a umožňují především stanovit závažnost hypertenze a tedy její rizikovost. Víme, že vysoký krevní tlak je významným rizikovým faktorem srdečních onemocnění, především infarktu srdečního, ale také cévní mozkové příhody, je spojen s řadou komplikací - očních, ledvinových, cévních a rizikovost je závislá na stupni závažnosti hypertenze. Vyšetření také umožňuje odhalení nebezpečných příhod poklesu krevního tlaku, tak zvané hypotenze, která může být příčinou závratě, případě i ztráty vědomí (mdloby, synkopy) a je proto přínosné také u nemocných vyšetřovaných pro náhlou ztrátu vědomí.

Jak tento test probíhá?

Měření probíhá podobně jako u běžně prodávaných digitálních tlakoměrů, kdy je na paži umístěna měřící manžeta vybavená čidlem, které snímá zvuky vycházející z pulzující pažní tepny, nafouknutí manžety zajišťuje malý kompresor, vypuštění manžety automatický ventil, nafukování a vypouštění manžety je řízeno mikroprocesorem v přístroji. Naměřené hodnoty tlaku a také tepové frekvence v průběhu dne a noci jsou zaznamenány do paměti přístroje a odtud po odevzdání přístroje přepsány na pevný disk počítače, a jsou pak speciálním programem zpracovány - především jsou vypočteny průměrné hodnoty tlaku za interval denní, interval období spánku a za celkový interval 24 hodin, jsou vyhledána maxima a minima tlaku a vypočteno procento hodnot, které jsou nad limitem normálního tlaku pro daný interval. Vypočtené průměry jsou porovnány se stanovenými normami a podle toho je krevní tlak označen jako nízký (hypotenze), optimální, normální, mírně zvýšený, středně závažně nebo závažně zvýšený.

Co mi můžete tímto vyšetřením zjistit a jaký to pro mne bude mít přínos?

Vyšetření vylučuje rušivé vlivy přítomnosti lékaře či zdravotní sestry, prostřední zdravotnického zařízení a další rušivé faktory. Umožňuje jednoznačně stanovit, zda je krevní tlak vysoký (hypertenze), normální, či nízký (hypotenze), umožňuje přesně klasifikovat stupeň závažnosti hypertenze a její rizikovost pro srdeční onemocnění, mozkové příhody, cévní, oční a ledvinové komplikace, umožňuje vyloučit epizody nebezpečně nízkého krevního tlaku jako příčiny závratě, nebo dokonce ztráty vědomí (synkopy).

Jaká jsou rizika výkonu?

Vyšetřovací metoda nemá žádná známá rizika.

1. Pro pacienty

Dlouhodobá („časově neomezená“) monitorace EKG epizodními záznamníky

Co jsou arytmie?
Poruchy srdečního rytmu odborně nazýváme arytmie. Jsou jedním z nejčastějších srdečních onemocnění nejen u nás, ale i ve světě. Předčasně přicházející stahy, abnormální srdeční rytmy nebo poruchy vedení elektrických vzruchů v srdci způsobují celou řadu obtíží. Arytmie mohou být projevem závažného strukturálního onemocnění srdce (nedokrevnosti čili ischemie, zánětu, zbytnění či jiného postižení srdečního svalu, chlopenních vad...). Arytmie postihují jak muži, tak ženy. Nepříjemné poruchy srdečního rytmu lidé nejčastěji popisují jako občasné bušení či vynechání srdečního rytmu. Měly by být signálem pro návštěvu lékaře.
U osob, jejichž srdce selhává v důsledku prodělaného infarktu myokardu či zánětu srdečního svalu, může dojít k náhlé srdeční zástavě, bezvědomí a bez okamžité pomoci ke smrti. Příčinami náhlých úmrtí jsou hlavně nebezpečné arytmie! Arytmie lze naprosto bezbolestně zachytit monitorováním elektrokardiogramu - ekg. Většinou se však ukáže, že je nutné monitorovat srdce dlouhodobě. Při jednorázovém natočení ekg může být nález normální. Ale až delší monitorace nebo přímé zachycení obtíží speciálním monitorovacím zařízením arytmii odhalí.
V některých případech se daří arytmie zachytit v průběhu 24-hodinového nebo vícedenního klasického monitorování (tak zvaného EKG Holtera). Někdy se však arytmie během této doby nepodaří zachytit. V tomto případě pak přichází do úvahy použití speciálních epizodních záznamníků. Přístroje jsou podobné těm používaným při holterovském EKG monitorování, ale pacient je může mít tak dlouho, jak je potřeba, protože záznam neprobíhá plynule po celou dobu. V případě potíží aktivujete přístroj zmáčknutím příslušného knoflíku a nahraje se záznam vašeho aktuálního EKG, navíc některé přístroje (tak zvané loop rekordery) dokáží samostatně arytmie rozpoznat a zaznamenat. Tyto EKG záznamy se pak jednoduše pomocí přiloženého mobilního telefonu odešlou do našeho MDT Centra a jsou vyhodnoceny odborným lékařem – kardiologem. V případě Vašeho zájmu o použití epizodních záznamníku nás kontaktujte a my Vám rádi sdělíme podrobnější informace.

Používané epizodní záznamníky

Dlouhodobá monitorace EKG je především vhodná:

  • Méně časté pocity arytmie
  • Podezření na arytmie u malých dětí
  • Ověření stavu Vaší srdeční činnosti

Naprosto klíčové pro Vaší následnou léčbu arytmii je zaznamenání EKG záznamů při Vašich obtížích! 

2. Pro lékaře

Epizodní („loop“) záznamník s automatickou detekcí arytmií

Jedná se o jedno, nebo dvoukanálový EKG záznamník umožňující dlouhodobé, v podstatě časově neomezené, sledování pacienta. Záznamník kontinuálně monitoruje EKG pacienta a na základě nastavených detekčních kritérií se automaticky aktivuje nahrání EKG záznamu. EKG záznam je také možné aktivovat stisknutím „symptomového“ tlačítka. Záznamník umožňuje variabilní nastavení doby záznamu EKG před aktivací při detekci arytmie a po ukončení arytmie. Záznamník je vybaven bezdrátovým rozhraním (bluetooth), pomocí kterého jsou záznamy prostřednictvím mobilního telefonu, který je součástí sady, odesílány do MDT Centra. Nejedná se tedy o klasický loop recorder, kde jsou EKG záznamy ukládány do interní paměti přístroje a v případě zaplnění paměti jsou přemazány novými záznamy, ale jsou odesílána buď automaticky při detekci arytmie, nebo manuálně pacientem při potížích. Množství archivovaných EKG záznamů a doba nasazení přístroje tím prakticky nejsou omezeny.
Po odeslání EKG záznamu do MDT Centra jsou záznamy buď ihned automaticky odesílány indikujícímu lékaři elektronickou formou (email), nebo (v našem případě) na základě dohody s MDT centrem zpracovány a kompilovány do podoby výsledné zprávy za časové období pro pacienta.

Indikace použití epizodního záznamníku:

  • Záznam asymptomatických nebo symptomatických epizod obtížně zachytitelných arytmií.
  • Monitorace EKG po provedené změně medikace.
  • Monitorace EKG po provedeném intervenčním výkonu například po RFA pro FS a následné vyloučení asymptomatických epizod. 

Epizodní záznamník - EKG karta

Toto zařízení slouží pro záznam a transtelefonní přenos symptomatických epizod arytmií pacientem. V lékařem stanovených intervalech, nebo v případě symptomů odesílá pacient EKG data automatickým vytáčením prostřednictvím Infra Red rozhraní mobilního telefonu na bezplatné telefonní číslo. Po odeslání EKG záznamu do MDT Centra jsou ihned záznamy automaticky odesílány indikujícímu lékaři elektronickou formou (email), nebo (v našem případě) na základě dohody s MDT centrem zpracovány a kompilovány do podoby výsledné zprávy za časové období pro pacienta.

Optimální indikace použití EKG karty:

  • Záznam pouze symtomatických méně častých epizod arytmií.
  • Monitorace EKG po provedené změně medikace.
  • Monitorace EKG pro účely klinické studie s nízkými náklady a minimální zátěží pro pacienta.
  • Dlouhodobá monitorace EKG po provedeném intervenčním výkonu.

Za jakým účelem se provádí bicyklová ergometrie jaké jsou její cíle?

Toto vyšetření se provádí:

  1. Při podezření na poruchy prokrvení srdečního svalu (tak zvanou ischemii), která se obvykle projevuje bolestí na hrudi, zpravidla svíravého nebo tlakového charakteru označované jako angina pectoris. Potíže nemusí být vždy typické, zejména u nemocných s cukrovkou, mohou se projevovat spíše dechovou tísní (dušností). Cílem je výše uvedené potíže zátěží vyvolat a zaznamenat změny na elektrokardiogramu při potížích.
  2. Ke stanovení maximální zátěže, kterou nemocný zvládne (tolerance zátěže), nebo ke stanovaní optimální zátěže pro léčebnou rehabilitaci, nebo ke stanovení optimální tréninkové zátěže při sportu.
  3. U nemocných po proběhlém srdečním infarktu slouží ke stanovení maximální zátěže, která ještě nevyvolá bolest na hrudi, označovanou jako ischemický práh a k posouzení tolerance zátěže.
  4. U nemocných s poruchami srdečního rytmu (arytmiemi) je cílem arytmii během vyšetření vyvolat, zaznamenat na elektrokardiogram (EKG) a objasnit o jaký druh arytmie se jedná. Arytmie může být příčinou ztráty vědomí, některé závažné poruchy srdečního rytmu mohou vést až k náhlému úmrtí. Proto se ergometrie běžně provádí také u všech nemocných po proběhé náhlé ztrátě vědomí. Více o arytmiích se můžete dozvědět zde (odkaz - arytmie), všechny níže používané termíny vám zde budou vysvětleny.
  5. K posouzení reakce srdečního tepu (srdeční frekvence) na zátěž a tak zvané chronotropní kompetence, to je schopnosti srdce dosáhnout při zátěži dostatečné frekvence k optimálnímu zásobení pracujících svalů okysličenou krví. Jako chronotropně kompetentní se považuje schopnost srdce dosáhnout alespoň 70% maximální tepové frekvence pro daný věk, ta se vypočítá tak, že se od 220 odečte věk nemocného.
  6. U nemocných s vysokým krevním tlakem, nebo s podezřením na vysoký krevní tlak slouží k posouzení reakce krevního tlaku na zátěž, tak zvanou presorickou reakci.
  7. U nemocných s kardiostimulátorem (pacemakerem) k posouzení jeho správné funkce při fyzické zátěži.

Ergometrické vyšetření lze objednat na telefonním čísle 585853219.

Jak tento test probíhá?

Nejprve v klidu vleže provede základní záznam elektrické aktivity srdce, takzvaný elektrokardiogram (EKG) pro porovnání případných změn na EKG během zátěže. Pak se nemocný přemístí na bicyklový ergometr (speciálně upravený „rotoped či bicykl", který umožňuje automaticky zvyšovat velikost zátěže během testu), v sedě se zaznamenají základní hodnoty krevního tlaku (TK), tepové frekvence srdce (TF) a zaznamená se klidové EKG v sedě. Poté začne nemocný šlapat pravidelnou rychlostí 60 až 70 otáček za minutu, každou minutu se stupňovitě nebo plynule zátěž zvyšuje, jakoby jste jeli do stále strmějšího kopce. Dosáhne li nemocný vrcholu sil, nebo jsou vyvolány ty potíže, pro které je nemocný vyšetřován, upozorní nemocný lékaře, který po zvážení stavu test ukončí, nebo je test lékařem ukončen z bezpečnostních důvodů (nebezpečně vysoký krevní tlak, závažné poruchy srdečního rytmu, nebo změny na EKG svědčící pro závažnou poruchu prokrvení srdečního svalu - ischemii). Po ukončení zátěže ještě několik minut nemocný v sedě na ergometru odpočívá a stále se zaznamenává EKG, měří TK a TF.

Co mi můžete tímto vyšetřením zjistit a jaký to pro mne bude mít přínos?

Vyšetřením můžeme zjistit příčinu bolestí na hrudi, odhalit poruchu prokrvení srdečního svalu (tak zvanou ischemii, která se označuje, pokud je spojena s bolestí na hrudi, jako angina pectoris. U nemocných po proběhlém srdečním infarktu zjistit maximální zátěž, která ještě není spojena s bolestí na hrudi a kterou nemocný ještě toleruje. Vyšetření umožňuje stanovit maximální zátěž, kterou nemocný zvládne, tak zvanou toleranci zátěže a současně stanovit optimální zátěž pro léčebnou rehabilitaci, či optimální zátěž v rámci tréninkového programu. U nemocných s poruchami srdečního rytmu (arytmiemi) můžeme arytmii vyvolat a objasnit tak, o jaký druh arytmie se jedná. Tam, kde jsou důvodem vyšetření náhlé poruchy vědomí, může test potíže vedoucí k poruše vědomí navodit a zjistit tak jejich příčinu. Je li důvodem vyšetření vysoký krevní tlak či podezření na něj, posuzujeme jak tlak reaguje během zátěže což umožňuje nastavení optimální léčby vysokého tlaku. Umožňuje posoudit frekvenční reakci na dosaženou zátěž, zjistit zda je dostatečná k tomu, aby srdce zajistilo dostatečný přísun krve do pracujících svalů, tak zvanou chronotropní kompetenci.

Jak to bude vypadat po výkonu?

Po krátkém odpočinku po vyšetření nemocný odejde domů. S výsledkem vyšetření se s ošetřujícím lékařem dohodnete na dalším postupu léčby vašich potíží.

Jaká jsou rizika výkonu?

Rizika výkonu jsou minimální. Zřídka může dojít při vyšetření nemocných se závažnými poruchami prokrvení srdečního svalu (ischemií) ke vzniku srdečního infarktu, ale pod dohledem lékaře je to spojeno s menším rizikem, než kdyby infarkt vznikl mimo nemocnici a je možné ihned zahájit příslušná léčebná opatření. U nemocných se závažnými poruchami srdečního rytmu můžeme během vyšetření vyvolat závažnou arytmii s následnou zástavou oběhu (tak zvaná klinická smrt), ale vyšetřující tým může ihned zahájit oživování (neodkladnou resuscitace), je k tomu technicky vybaven a pravidelně absolvuje odborné proškolení a riziko takovéto arytmie je proto podstatně menší, než kdyby k ní došlo mimo nemocnici. U nemocných s chronickým srdečním selháním může dojít k akutnímu selhání srdce, nebo šokového stavu, je však možno ihned zahájit příslušná léčebná opatření. Vzácné jsou mimosrdeční komplikace - vznik mozkové cévní příhody (mrtvice), poškození svalů, kloubů či kostí dolních končetin v důsledku námahy.

Co je spiroergometrie a za jakým účelem se provádí a jaké jsou její cíle?

Spiroergometrie je zátěžové vyšetření spojující zátěžovou elektrokardiografii (ergometrie) s analýzou plicní ventilace, výměny kyslíku (O2) a oxidu uhličitého (CO2). Při spiroergometrii se kromě základních parametrů, jako krevní tlak, tepová frekvence a elektrokardiogram (EKG) měří další tři základní veličiny, ze kterých se pak odvozují všechny ostatní Jsou to:

1. Plicní ventilace. Měří se jako objem vydechovaného vzduchu pomocí průtokového senzoru, přičemž se vychází z toho, že objem vdechovaného a vydechovaného vzduchu se liší jen nevýznamně.

2. Podíl kyslíku (O2) ve vydechovaném vzduchu.

3. Podíl oxidu uhličitého CO2 ve vydechovaném vzduchu.

Pro zisk energie v organismus je nutné spalování živin - především cukrů a tuků. Pro účinné spalování živin v organismus je nutný přísun kyslíku (O2), a při jejich spalování vzniká oxid uhličitý (CO2), který je nutné z organismus vyloučit. Toto zajišťuje jednak dýchací systém (dýchací cesty a plíce) a jednak oběhová soustava (srdce a cévy). Při narůstající fyzické zátěži roste spotřeba kyslíku a výdej oxidu uhličitého. Od určité úrovně zátěže již přísun kyslíku nestačí, dochází k nedokonalému spalování živin, při kterém vzniká kyselina mléčná, ta se v těle hromadí a náš organismus ji musí později po ukončení zátěže odbourat (to označujeme jako práce na kyslíkový dluh). Okamžik, kdy k tomu dojde nazýváme „anaerobní práh". Měření výměny kyslíku a oxidu uhličitého umožňuje jednak posoudit, které živiny jsou více spalovány (při spalování cukrů příjem kyslíku zhruba odpovídá množství vydaného oxidu uhličitého, kdežto při spalování tuků je oxidu uhličitého méně), a jednak umožňuje stanovení anaerobního prahu, protože v okamžiku kdy dochází k tvorbě kyseliny mléčné, přestává růst spotřeba kyslíku a prudce narůstá výdej kysličníku uhličitého. Zátěž blízká úrovni anaerobního prahu je optimální zátěží pro léčebnou rehabilitaci, ale také pro trénink sportovců, vyšší zátěž je možno konat jen krátkodobě a nadměrně zatěžuje organismus.

Porovnáním objemu vzduchu (plícní ventilace) prodýchaného s maximálním úsilím za minutu v klidu s objemem prodýchaného vzduchu za minutu na vrcholu zátěže umožňuje posoudit funkci dýchací soustavy, srdce a cév, svalové soustavy, umožňuje rozlišit zda příčinou dechových obtíží je plícní onemocnění, či onemocnění srdce a cév, nebo na svalové soustavy. Pokud je objem vzduchu prodýchaného při maximálním úsilí za minutu v klidu blíží objemu vzduchu prodýchaného za minutu na vrcholu zátěže je příčina obtíží na úrovni plic. Pokud je objem prodýchaného vzduchu na vrcholu na vrcholu zátěže menší (to znamená, že nemocný má ještě rezervu) je příčina dechových obtíží spíše na úrovni oběhové soustavy - na úrovní srdce, nebo cév, nebo je způsobena netrénovaností.

Jak tento test probíhá?

V prvním kroku před vlastním vyšetřením si vyšetřující lékař s nemocným dohodne způsob komunikace během testu, protože v průběhu vyšetření již nemůže nemocný hovořit. Poté se v klidu vleže zaznamená elektrická aktivita srdce na elektrokardiogram.

Druhým krokem je klidová spirometrie, při které v klidu v sedě nemocný nejprve chvíli klidně dýchá, poté provede maximální nádech a pak maximální rychlý výdech a změří se tak objem plic a odpor v dýchacích cestách (klidová spirometrie).

Ve třetím kroku nemocný v klidu s maximálním úsilím chvíli intenzivně dýchá a určí se objem vzduchu prodýchaného za minutu s maximálním úsilím (test maximální volní ventilace - MVV).

Ve čtvrtém kroku je nasazení speciální masky napojené na průtokový analyzátor plynů, který umožňuje měření objemu vydechovaného vzduchu a množství kyslíku a oxidu uhličitého v něm. Následuje vlastní zátěžové vyšetření, při které nemocný šlape na ergometru rychlostí 60 až 70 otáček za minutu, zátěž se během testu plynule zvyšuje (jako při jízdě do stále strmějšího svahu) a nemocný pokračuje až do úplného maxima výdrže sil. Během test je průběžně zaznamenávány následující veličiny - elektrokardiogram (EKG), krevní tlak, tepová frekvence, objem prodýchaného vzduchu, spotřeba kyslíku a výdej oxidu uhličitého. Z naměřených hodnot se určí anaerobní práh, objem prodýchaného vzduchu za minutu na vrcholu zátěže (maximální plícní ventilace), a maximální spotřeba kyslíku a maximální výdej oxidu uhličitého na vrcholu zátěže.

V pátém kroku probíhá klidová fáze vyšetření, kdy probíhá měření výše zmíněných hodnot v klidu po ukončení zátěže ještě asi 5 minut, poté se test ukončí.

Co mi můžete tímto vyšetřením zjistit a jaký to pro mne bude mít přínos?

Vyšetřením můžeme zjistit:

Posouzení výkonnosti nemocného, odhalení případné simulace nebo zveličování dušnosti.

Rozlišit jednotlivé příčiny dušnosti - plícní příčiny, či příčiny srdeční.

Stanovit tepovou frekvenci při anaerobním prahu pro potřeby léčebné rehabilitace nemocných či optimální tréninkové zátěže mu sportovců.

U nemocných s chronickým selháním srdce určit léčbu, případně vhodnost a správné načasování transplantace srdce.

Jak to bude vypadat po výkonu?

Po krátkém odpočinku po vyšetření nemocný odejde domů. S výsledkem vyšetření se s ošetřujícím lékařem dohodnete na dalším postupu léčby vašich potíží.

Jaká jsou rizika výkonu?

Rizika výkonu jsou minimální. Zřídka může dojít při vyšetření nemocných se závažnými poruchami prokrvení srdečního svalu (ischemií) ke vzniku srdečního infarktu, ale pod dohledem lékaře je to spojeno s menším rizikem, než kdyby infarkt vznikl mimo nemocnici a je možné ihned zahájit příslušná léčebná opatření. U nemocných se závažnými poruchami srdečního rytmu můžeme během vyšetření vyvolat závažnou arytmii s následnou zástavou oběhu (tak zvaná klinická smrt), ale vyšetřující tým může ihned zahájit oživování (neodkladnou resuscitace), je k tomu technicky vybaven a pravidelně absolvuje odborné proškolení a riziko takovéto arytmie je proto podstatně menší, než kdyby k ní došlo mimo nemocnici. U nemocných s chronickým srdečním selháním může dojít k akutnímu selhání srdce, nebo šokového stavu, je však možno ihned zahájit příslušná léčebná opatření. Vzácné jsou mimosrdeční komplikace - vznik mozkové cévní příhody (mrtvice), poškození svalů, kloubů či kostí dolních končetin v důsledku námahy.

Za jakým účelem se test na nakloněné rovině (HUTT test) provádí a jaké jsou jeho cíle?

Toto vyšetření se provádí u nemocných s náhlými poruchami vědomí, tak zvanými synkopami (mdlobami). Jako synkopa (mdloba) se označuje náhlé vzniklé krátké a přechodné bezvědomí s rychlým a samovolným návratem vědomí po položení do vodorobné polohy či polohy se zvýšeným dolními končetinami. Synkopa vzniká náhle, většinou jí předcházejí příznaky označované jako prodromy - pocení, pocity slabosti, točení hlavy, mžitky či tma před očima, brnění či mravenčení v končetinách. Někdy však vzniká náhle bez předchozích příznaků. Mechanismem vzniku mdloby (synkopy) je prudké snížení tlaku krve v tepnách přivádějících okysličenou krev do mozku. Příčin může být celá řada, cílem vyšetření je mdlobu (synkopu) vyvolat a tak tuto příčinu nalézt a zahájit odpovídající léčbu

Jak tento test probíhá?

Vyšetření probíhá na speciálním sklápěcím stole opatřeném speciální opěrkou pro nohy, na které při testu nemocný stojí. Nemocný se nejprve položí vodorovně, po 10 minutách vleže se změří krevní tlak (TK), srdeční tep (TF) a natočí se krátký záznam elektrické srdeční aktivity, tedy elektrokardiogram (EKG). Poté se nemocný postaví do svislé polohy a provede s masáž krčních tepen (masáž karotid), při které se zjistí, zda je příčinou bezvědomí zvýšená dráždivost zvláštních tělísek v krčních tepnách regulujících krevní tlak (tak zvaný syndrom karotického sinu). Poté se nemocný sklopí do stoje v šikmé poloze v úhlu 60°, která působí provokačně na mechanismy, které regulují tlak krve v cévách přivádějících krev do mozku , ve stoji v tomto úhlu nemocný setrvává 45 minut a každých 5 minut je měřen TK, TF a natočen krátký EKG záznam, poté je test ukončen a nemocný ještě 10 minut leží. Pokud během testu dojde k poruše vědomí (mdlobě, synkopě) končí test touto příhodou. Pokud při výše popsaném základním testu nedojde ke vzniku mdloby (synkopy), provádí se ještě druhý test s provokací, zpravidla s užitím 1 tablety Nitroglycerinu, která zvýší účinky stoje v šikmé poloze a tento test s provokací trvá jen 20 minut, jinak probíhá stejně.

Co mi můžete tímto vyšetřením zjistit a jaký to pro mne bude mít přínos?

Jak už bylo řečeno, příčinou mdloby (synkopy) je snížení přívodu okysličené krve do mozku. Může mít řadu příčin. Jednou z nich je porucha mechanismů, které regulují tlak krve v tepnách přivádějících okysličenou krev do mozku. Tuto poruchu regulačních mechanismů označujeme jako vasovagální synkopu, nebo též nervově zprostředkovanou synkopu. Právě zmíněná porucha se dá odhalit vyšetřením v stoji na nakloněné rovině, protože tato neobvyklá poloha klade zvýšené nároky na mechanismy regulace krevního tlaku a působí provokačně. Test umožňuje tuto poruchu odhalit, upřesnit mechanismus jejího vzniku. Příčinou snížení přívodu krve do mozku může být v tomto případě buď extrémní pokles tlaku krve ve velkých tepnách, nebo extrémní pokles srdeční frekvence, nebo kombinace obou těchto příčin, nebo krátká zástava srdce trvající řádově několik sekund, která se po položení samovolně upraví a podle toho je možné nastavit odpovídající léčbu - buď léčba léky (medikamentosní) nebo případně léčba implantací kardiostimulátoru (pacemakeru). Provedení testu na nakloněné rovině lze objednat na telefonním čísle 585853219.

Jak to bude vypadat po výkonu?

Nemocný po krátkém odpočinku odchází domů, či ke svému ošetřujícímu lékaři, kterému výsledek vyšetření předložíte a který rozhodne o dalším postupu léčby vašich potíží - zda nasadí léky, či bude nutné implantovat kardiostimulátor.

Jaká jsou rizika výkonu?

Rizika výkonu jsou minimální a zřídkavá. Zřídka může dojít při vyšetření k déle trvající zástavě srdce a oběhu s nutností zahájení oživování (resuscitace), ale takovouto zástavou je potenciálně ohrožen každý nemocný s náhlými poruchami vědomí a je výrazně menším rizikem, když k zástavě dojde v naší laboratoři za přítomnosti vyškoleného personálu s odpovídajícím vybavením oživovacími přístroji (defibrilátor) a potřebnými léky. Jiná rizika metoda nemá.

Echokardiografie je vyšetření srdce ultrazvukem.

Co je podstatou echokardiografie a za jakým účelem se provádí?

Echokardiografie představuje ultrazvukové vyšetření srdce, při kterém přiložením sondy na hrudník získáme obraz srdce a jeho částí (srdečních komor, předsíní a chlopní) v pohybu a také informace o proudění krve v srdci. Zobrazíme poruchy tvaru a poruchy funkce srdce, přítomnost krevních sraženin, infekce, chlopenních vad nebo vrozené abnormality. Dokážeme také také vypočítat mnoho dalších parametrů krevního oběhu včetně výpočtu tlaku krve v srdci bez toho, že bychom museli zavádět do těla speciální nástroje. Tato metoda je tedy komplexní, a přitom totálně nebolestivá, neinvazivní.

Jak vyšetření probíhá?

Pacient je vyšetřován v poloze vleže na levém boku. Sonda se mírným tlakem přikládá na kůži hrudníku v oblasti hrudní kosti, pod oblastí prsu, případně na krku nebo v nadbřišku. V určitých případech je třeba vyšetření jícnovou echokardiografií (viz tam). V naprosté většině případů vyšetřujeme pacienty v klidu.

Zvláštní situace:

V některých případech potřebujeme podat během vyšetření do žíly tzv. „kontrastní" látku. Jde o speciální injekci látky cukerné nebo želatinové povahy s mikrobublinami, od kterých se ultrazvuk dobře odráží. To zlepší kvalitu vyšetření a pomůže identifikovat některé nemoci. Tyto látky nemají žádný účinek na organismus. V případě provádění této kontrastní echokardiografie vám navíc musíme zavést malou kanylu do žíly horní končetiny, kterou se kontrastní látka vstříkne do žil. V jiných případech potřebujeme vyšetřit srdce při zátěži. Tehdy je podána malou žilní cévkou do krevního oběhu látka, která stimuluje srdce k vyšší činnosti (dobutamin).

Je nutné se na vyšetření připravit?

Před vyšetřením není nutná žádná příprava. Pouze v případě, že budete objednáni na dobutaminovou (zátěžovou) echokardiografii, je třeba se dostavit ráno nalačno a dle instrukcí lékaře vysadit 2 dny předem určité léky.

Jak to vypadá po výkonu?

Po běžném vyšetření nejste ničím omezeni.

Jaká jsou rizika výkonu a možné komplikace?

Vyšetření nemá žádná známá rizika ani komplikace. Vyšetření je bezpečné i pro těhotné ženy.

Echokardiografie je vyšetření srdce ultrazvukem.

Co je podstatou jícnové echokardiografie a za jakým účelem se provádí?

Jícnová echokardiografie představuje ultrazvukové vyšetření srdce, které provádí vyškolený lékař zavedením malé ultrazvukové sondy do jícnu do míst, kde jícen probíhá v těsném sousedství srdce. Díky tomu získáme mnohem kvalitnější a podrobnější obraz, než při běžném ultrazvukovém vyšetření zvenku přes hrudní stěnu. Většinou mu předchází běžné echokardiografické vyšetření.

Kdy je potřebná jícnová echokardiografie?

Obecně v těchto situacích:

1/ když echokardiografii potřebujeme provést, ale pacient je nevyšetřitelný běžným způsobem přes hrudník (rozedma plic, nadváha atd.)

2/ když potřebujeme vidět některé speciální srdeční struktury, které nejsou běžným způsobem zobrazitelné přes hrudní stěnu (například tzv. ouško levé předsíně, kde se často tvoří sraženiny krve)

3/ když potřebujeme výjimečně detailní obraz, například srdečních chlopní (při infekci, před operací).

Jak vyšetření probíhá?

Pacient je vyšetřován v poloze vleže na levém boku. Mezi zuby je vložen chránič, který brání poškození jícnové sondy při případném stisknutí čelistí. Ústy zavedeme jícnovou sondu (potřenou gelem) do hltanu a jícnu (případně až do vstupu do žaludku) do hloubky 30-40 cm. Pacient přitom může volně dýchat ústy nebo nosem, neboť dýchací cesty nejsou blokovány. Jícnová echokardiografie trvá 10-30 minut, v závislosti na tom, jaké informace potřebujeme získat. Vyšetřujeme bez uspání, pacient je po celou dobu při vědomí. Během vyšetření se sledují základní životní funkce (krevní puls, dýchání, EKG atd.) V případě, že pacient má silný dávivý reflex, můžeme hltan předem umrtvit znecitlivujícím sprayem. Navíc můžeme podat nitrožilně léky proti dávení nebo celkově zklidňující preparáty. Nejde v takovém případě o celkovou narkózu, ale jen o zklidnění a pospávání, po kterém si nebudete pamatovat podrobnosti z průběhu vyšetření.

Zvláštní situace:

V některých případech potřebujeme podat během vyšetření do žíly tzv. „kontrastní" látku. Jde o speciální injekci látky cukerné nebo želatinové povahy s mikrobublinami, od kterých se ultrazvuk dobře odráží. To zlepší kvalitu vyšetření a pomůže identifikovat některé nemoci. Tyto látky nemají žádný účinek na organismus. V případě provádění této kontrastní echokardiografie vám navíc musíme zavést malou kanylu do žíly horní končetiny, kterou se kontrastní látka vstříkne do žil.

Je nutné se na vyšetření připravit?

Před vyšetřením je nutné absolutní lačnění, ráno pacient ani neužívá léky. I malé množství potravy nebo tekutin vyvolá totiž reflexní sekreci žaludečních šťáv, takže obsah žaludku je pak mnohem větší, než odpovídá objemu konzumace. Hrozí tak riziko aspirace (vdechnutí) tekutin nebo části potravy při případném dávení, což je velmi nebezpečné. Pacient by měl být nalačno nejlépe 8 hodin, minimálně však 4 hodiny - za tuto dobu se žaludek vyprázdní. Pokud tedy přijdete na vyšetření po požití snídaně, léků anebo tekutin, musíme vyšetření s ohledem na vaši bezpečnost odložit.

Jak to vypadá po výkonu?

Po běžném jícnovém vyšetření nejste ničím omezeni. V těch případech, kdy byl hltan umrtven znecitlivujícím sprayem, budete mít ještě asi 15-20 minut po vyšetření pocit jakoby přítomnosti cizího tělesa v krku a nebudete moci správně polykat. Jde však pouze o efekt umrtvující látky, který sám odezní. V době, kdy je polykací reflex takto oslaben, hrozí stále riziko vdechnutí potravy nebo tekutin, takže ještě i po výkonu nesmíte 2 hodiny jíst ani pít, abyste se nevystavovali riziku vdechnutí sousta.

Pokud dostanete během vyšetření injekci na uklidnění (na „krátkodobé uspání"), může být vaše pozornost a soudnost následujících 24 hodin oslabena. Nesmíte tedy v této době řídit žádná vozidla, vykonávat činnost vyžadující zvýšenou pozornost, ani vykonávat žádné právní úkon (byly by totiž neplatné). S tím jsou všichni pacienti seznámeni ještě před započetím vyšetření.

Jaká jsou rizika výkonu a možné komplikace?

Komplikace vyšetření jsou vysloveně vzácné (pod 1%)

  • Tlak nebo mírná bolestivost jícnu po vyšetření, která odezní sama. Významnější poranění jícnu nebývají.
  • zvracení, vdechnutí zvratků (nutnost být nalačno)
  • alergie na lokální umrtvení (na alergie se lékař ptá předem)
  • srdeční arytmie (jsou většinou přechodné, případně se dají ihned řešit například podáním léků)

Kdy vyšetření jícnovou sondou nedoporučujeme?

  • máte-li významné abnormality hltanu a jícnu (stenózy, divertikly)
  • trpíte-li chorobou jater s jícnovými varixy (městky)
  • pokud jste měli nedávné krvácení do zažívacího traktu, případně čerstvě diagnostikované žaludeční nebo dvanáctníkové vředy
  • pokud trpíte poruchou srážení krve anebo berete silné léky proti srážení krve bez čerstvé laboratorní kontroly srážlivosti
  • pokud nejste před vyšetřením nalačno

Echokardiografie je vyšetření srdce ultrazvukem.

Co je podstatou dobutaminové echokardiografie a za jakým účelem se provádí?

Dobutaminová echokardiografie představuje ultrazvukové vyšetření srdce při zátěži. Provádí ho vyškolený lékař při podání speciální látky, která stimuluje srdce k vyšší činnosti. Většinou mu předchází běžné echokardiografické vyšetření v klidu.

Kdy je potřebná dobutaminová echokardiografie?

Některé nemoci se projeví teprve tehdy, když jsou na srdce kladeny vyšší nároky. Tehdy se může například ukázat, že vada srdeční chlopně má takovou povahu, že v klidu ještě pacientovi potíže nečiní, ale při fyzické námaze představuje podstatnou překážku zvýšenému krevnímu oběhu. Jiným příkladem je ischemická choroba srdeční (angina pectoris), která někdy způsobí poruchu funkce levé srdeční komory pouze v případě vyšších nároků na kyslík, tedy při zátěži. To se snažíme během vyšetření dokázat.

Jak vyšetření probíhá?

Pacient je vyšetřován v poloze ultrazvukovou sondou zpravidla vleže na levém boku, nebo na zádech. Během vyšetření je podávána infúze se stimulační látkou, případně jiné důležité pomocné preparáty. Dobutaminová echokardiografie trvá 20-50 minut, v závislosti na tom, jaké informace potřebujeme získat. Vyšetřujeme bez uspání, pacient je po celou dobu při vědomí. Během vyšetření se sledují základní životní funkce (krevní puls, tlak, dýchání, EKG atd.)

Zvláštní situace:

V některých případech ke zlepšení obrazu potřebujeme podat během vyšetření do žíly tzv. „kontrastní" látku. Jde o speciální injekci látky cukerné nebo želatinové povahy s mikrobublinami, od kterých se ultrazvuk dobře odráží. To zlepší kvalitu vyšetření a pomůže identifikovat některé nemoci. Tyto látky nemají žádný účinek na organismus.

Je nutné se na vyšetření připravit?

Před vyšetřením je nutné absolutní lačnění, ráno pacient ani neužívá léky. I malé množství potravy nebo tekutin vyvolá totiž reflexní sekreci žaludečních šťáv, takže obsah žaludku je pak mnohem větší, než odpovídá objemu konzumace. Hrozí tak riziko aspirace (vdechnutí) tekutin nebo části potravy při případném dávení, což je velmi nebezpečné. Přechodný pocit nevolnosti je jedním z možných vedlejších účinků dobutaminu. Pacient by měl být tedy nalačno nejlépe 8 hodin, minimálně však 4 hodiny - za tuto dobu se žaludek vyprázdní. Pokud tedy přijdete na vyšetření po požití snídaně, léků anebo tekutin, musíme vyšetření s ohledem na vaši bezpečnost odložit. Před vyšetřením je většinou potřeba vysadit některé druhy léků, které například ruší účinek testovací látky - zejména jde o léky proti angině pectoris a vysokému krevnímu tlaku. Informaci, které léky a kdy vysadit, by vám měl zásadně podat lékař, který vás na dobutaminovou echokardiografii posílá anebo ji doporučuje

Jaké jsou možné komplikace?

V průběhu vyšetření můžete pociťovat bušení srdce, mírnou dušnost, svědění kůže a vlasů, nevolnost. Tyto vedlejší účinky jsou nezavažné a pominou velmi brzy po ukončení infuse. Asi v 0,2% případů se vyskytně některý z těchto nežádoucích účinků: zvracení (pokud vyšetřovaná osoba není nalačno), arytmie (které dokážeme řešit léky nebo elektrickým výbojem), bolesti na hrudi (angina pectoris), velmi vzácně by mohlo dojít až k vyvolání počínajícího infarktu, srdeční selhání nebo oběhová zástava. Všechny tyto komplikace jsou extrémně vzácné a jsou řešitelné.

Jak to vypadá po výkonu?

Po běžném jícnovém vyšetření nejste ničím omezeni. V těch případech, kdy byl hltan umrtven znecitlivujícím sprayem, budete mít ještě asi 15-20 minut po vyšetření pocit jakoby přítomnosti cizího tělesa v krku a nebudete moci správně polykat. Jde však pouze o efekt umrtvující látky, který sám odezní. V době, kdy je polykací reflex takto oslaben, hrozí stále riziko vdechnutí potravy nebo tekutin, takže ještě i po výkonu nesmíte 2 hodiny jíst ani pít, abyste se nevystavovali riziku vdechnutí sousta.

Pokud dostanete během vyšetření injekci na uklidnění (na „krátkodobé uspání"), může být vaše pozornost a soudnost následujících 24 hodin oslabena. Nesmíte tedy v této době řídit žádná vozidla, vykonávat činnost vyžadující zvýšenou pozornost, ani vykonávat žádné právní úkon (byly by totiž neplatné). S tím jsou všichni pacienti seznámeni ještě před započetím vyšetření.

Jaká jsou rizika výkonu a možné komplikace?

Komplikace vyšetření jsou vysloveně vzácné (pod 1%)

  • Tlaknebo mírná bolestivost jícnu po vyšetření, která odeznísama. Významnější poranění jícnu nebývají.
  • zvracení,vdechnutí zvratků (nutnost být nalačno)
  • alergiena lokální umrtvení (na alergie se lékař ptá předem)
  • srdečníarytmie (jsou většinou přechodné, případně se dají ihnedřešit například podáním léků)

Kdy vyšetření nedoporučujeme?

  • máte-livýznamnou anginu pectoris nebo významné arytmie
  • je-lipřítomna jiná závažná kardiorespirační nemoc
  • nejste-linalačno
  • pokudjste nevynechal/a léky jak bylo doporučeno

Za jakým účelem se vyšetření provádí?

Elektrická kardioverze je léčebná metoda odstraňující arytmii. Provádí se pomocí defibrilátoru. Defibrilátor je speciální přístroj, který umožňuje vyslat do organismu elektrický výboj kolem 200 J pomocí dvou elektrod přiložených na hrudník. Tento elektrický výboj přeruší arytmii a umožní, aby se uplatnil přirozený rytmus tzv. vlastního „sinusového uzlu".

Jak probíhá vlastní zákrok?

  • ve stanovený den je nutné přijít na ambulanci nalačno
  • v některých případech lékař provede ultrazvukové vyšetření srdce jícnou sondou (často se vlivem arytmie vytváří v srdci krevní sraženina, kterou je nutno rozpustit, by nedošlo vyplavením sraženiny do oběhu např. k cévní mozkové příhodě)
  • sestra Vám odebere krev na kontrolu srážlivosti a hladinu minerálů v krvi
  • sestra Vás uloží na lůžko na oddělení, svléknete se do půl těla, pokud máte zubní protézu, vyjměte si ji
  • budete napojeni na monitor, kde bude sledován srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání a saturace (nasycení krve kyslíkem)
  • natočíme Vám EKG, zavedeme flexilu (ohebná jehlička) do žíly a napojíme infuzi, která má za úkol udržet flexilu průchodnou
  • lékař Vám podá léky do žíly, které způsobí krátkodobou anestézii (spánek), tato krátká doba stačí na to, aby lékař za pomoci defibrilátoru provedl výboj, který se někdy může opakovat

Jaké jsou možné komplikace zákroku?

Jako u všech lékařských výkonů, mohou se i u elektrické kardioverze objevit komplikace - jsou dány buď samotnou arytmií nebo vlastním výbojem nebo celkovou anestezií. Některé se vyskytují častěji, jiné méně, s různým stupněm závažnosti.

Nejčastější možné komplikace jsou:

  • drobné popáleniny, způsobené elektrickým výbojem, jeví se jako červené, mírně bolestivé místo, které poté ošetřujeme mastí (Dermazulen, Calcium panthotenicum atd.)
  • nedostatečné okysličení krve, způsobené hlubokým spánkem, pokles okysličení signalizuje monitor, na který budete připojeni, tento pokles kyslíku upravíme podáním kyslíku maskou až do úpravy saturace
  • zvracení, nevolnost, vyskytující se občas jako reakce na podanou anestézii, tento stav se upraví podáním léků proti zvracení
  • slabost, točení hlavy - jde o chvilkové potíže, které rychle ustupují po pomalém vstávání, kdy doporučujeme chvíli posedět a teprve potom si stoupnout
  • možnost vzniku nežádoucího srdečního rytmu - komorové fibrilace - vyskytuje se vzácně, řeší se opakováním elektrického výboje
  • možnost vzniku srdeční zástavy - v případě, že vlastní srdeční rytmus byl dlouhodobě fibrilací síní (arytmií) utlumen, trvá někdy delší dobu, než se vlastní rytmus "nastartuje", pokud je zástava delší, podáváme léky povzbuzující srdeční rytmus nebo přechodně musíme elektricky srdce stimulovat (většinou nalepenými elektrodami na hrudník), to je však extrémně vzácné
  • embolizace (vmetení) krevních sraženin, usazených v srdci při arytmii, do krevního oběhu a do orgánů (do mozku, koronárních tepen, vnitřních orgánů, ruky, nohy), nejzávažnější je embolisace do mozku se vznikem mozkové mrtvice, pokud jste byli dobře připraveni protisrážlivými léky, je toto riziko embolisací velmi nízké
  • v některých případech je elektrická kardioverze neúspěšná, za takových okolností se s Vámi lékař domluví na dalším možném postupu v léčbě
  • v případě závažnějších komplikací při výkonu Vás budeme sledovat déle nebo Vás přijmeme ke krátké hospitalizaci

Jsou nějaké následky výkonu?

Po provedení výkonu budete sledován na monitorovaném lůžku, případě, že se u Vás nevyskytnou žádné komplikace, tak následně budete propuštěn do domácího ošetřování.

Co je to defibrilátor a proč je potřeba?

Defibrilátor je přístroj, jehož hlavní funkcí je zrušení závažných poruch srdečního rytmu pomocí elektrických impulsů. V případě rychlých poruch srdečního rytmu (komorová tachykardie/flutter) defibrilátor automaticky zruší tyto poruchy vysláním série elektrických impulsů do srdce. V případě tzv. fibrilace komor (kterou si můžete představit jako určitou křeč srdečního svalu), zruší defibrilátor tuto poruchu silnějším elektrickým výbojem, který můžete vnímat jako krátkou vteřinovou bolest v oblasti srdce. Po zhodnocení všech informací jsme se rozhodli Vám implantovat typ defibrilátoru, který nejlépe odstraní Vaše potíže.

Jak probíhá implantace defibrilátoru?

Defibrilátor se skládá ze dvou částí. Samotný defibrilátor je uzavřen v kovovém pouzdře a je uložen pod kůži nebo pod prsní sval pod klíční kost. Druhou částí systému je defibrilační elektroda. Jedná se o elektricky izolovanou pružinu, která se pod kontrolou rentgenu zavádí žilním systémem do oblasti hrotu/mezikomorové přepážky pravé srdeční komory. Její druhý konec je spojen s kardioverterem-defibrilátorem. V případě, že je u Vás současně přítomna porucha převodu srdečních vzruchů nebo závažná srdeční slabost, mohou být do srdce zavedeny ještě jedna nebo dvě další elektrody pro kardiostimulaci - do oblasti pravé srdeční předsíně a/nebo do oblasti boční stěny levé srdeční komory. To umožní nejvhodnější typ stimulace. Bezprostředně po voperování defibrilátoru je nutné vyzkoušet jeho funkci. Při tomto testu se uměle vyvolá tzv. maligní (zhoubná) arytmie - fibrilace komor, kterou musí přístroj správně poznat a automaticky zrušit výbojem. V případě selhání přístroje se komorová fibrilace zruší zevním defibrilátorem a defibrilační elektroda se uloží na vhodnějším místě v srdci. Testování je bezbolestné

Jaká jsou rizika implantace?

Nejčastější možnékomplikace jsou:

  • proniknutí vzduchu do pohrudničnídutiny
  • proniknutí krve do pohrudničnínebo osrdečníkové dutiny
  • vznik krvácení v oblasti vpichudo žíly nebo v kapse kardiostimulátoru
  • proniknutí infekce do krve nebodo okolí kardiostimulátoru
  • v pozdějšímobdobí může dojít k poruše funkce stimulátoru, a to buď zezevních příčin (například rušení stimulace elektrickýmispotřebiči) nebo z příčin vnitřních (např. poruchastimulátoru nebo stimulační elektrody

Úspěch lékařských výkonů a jejich absolutní nerizikovost nelze nikdy zcela zajistit. Všechny eventuální komplikace jsou ale vzácné a léčitelné.

Co je to kardiostimulátor a proč je potřeba?

Kardiostimulátor je přístroj, který pomocí elektrických impulsů vydávaných do srdce nahradí porušený vznik nebo vedení srdečních vzruchů a takto zabrání zpomalení srdečního rytmu. Některé typy kardiostimulátorů napomáhají k obnovení koordinace stahování srdeční svaloviny a tím zlepšují i výkonnost srdce. Po zhodnocení všech informací jsme se rozhodli Vám implantovat typ kardiostimulátoru, který nejlépe odstraní Vaše potíže

Jak probíhá implantace kardistimulátoru?

Implantace (voperování) kardiostimulátoru se provádí v místním znecitlivění, kdy se žilní cestou (na našem pracovišti většinou pomocí napíchnutí podklíčkové žíly) zavedou stimulační elektrody (jedna, dvě nebo tři podle typu kardiostimulátoru) do oblasti pravé srdeční předsíně a/nebo hrotu/mezikomorové přepážky pravé srdeční komory nebo cestou žilního systému srdce do oblasti boční stěny levé komory. Po nalezení parametrů, považovaných za přiměřené k zajištění účinné a bezpečné dlouhodobé srdeční stimulace, se tyto elektrody připojí ke kardiostimulátoru. Kardiostimulátor se uloží do podkožní kapsy, která se uzavře stehy nebo náplasťovými proužky

Jaká jsou rizika implantace?

Nejčastější možné komplikace jsou:

  • proniknutí vzduchu do pohrudniční dutiny
  • proniknutí krve do pohrudniční nebo osrdečníkové dutiny
  • vznik krvácení v oblasti vpichu do žíly nebo v kapse kardiostimulátoru
  • proniknutí infekce do krve nebo do okolí kardiostimulátoru
  • v pozdějším období může dojít k poruše funkce stimulátoru, a to buď ze zevních příčin (například rušení stimulace elektrickými spotřebiči) nebo z příčin vnitřních (např. porucha stimulátoru nebo stimulační elektrody

Úspěch lékařských výkonů a jejich absolutní nerizikovost nelze nikdy zcela zajistit. Všechny eventuální komplikace jsou ale vzácné a léčitelné.

Za jakým účelem se provádí elektrofyziologické vyšetření?

Toto vyšetření se provádí pro podezření na poruchy srdečního rytmu (arytmie), jejichž společným projevem je abnormálně rychlý či pomalý srdeční rytmus. Potíže nemusí být vždy výrazné, většinou pacient arytmii vnímá jako bušení srdce, ale při delším trvání arytmie může docházet ke zhoršování čerpací funkce srdce, případně až ke srdečnímu selhání. Arytmie může být příčinou ztráty vědomí, některé závažné poruchy srdečního rytmu mohou vést až k náhlému úmrtí. Velmi často se tak toto vyšetření provádí kvůli prodělané ztrátě vědomí k vyloučení poruchy v převodním systému srdce a k zjištění možnosti vzniku významných tachyarytmií. Více o arytmiích se můžete dozvědět zde (arytmie), všechny níže používané termíny vám zde budou vysvětleny.

Jaký je cíl elektrofyziologického vyšetření?

Cílem je stanovení přesného mechanismu srdeční arytmie a nalezení oblasti v srdci, která je za arytmii zodpovědná. Vyšetření se rovněž provádí k vyloučení arytmií jako možné příčiny ztráty vědomí.

Jak toto vyšetření probíhá?

Vyšetření se provádí bez celkové narkózy. Po místním znecitlivění (výkon je nebolestivý) se zavádějí srdeční cévky (katétry) 2 vpichy do tříselné žíly v pravém třísle.

Katétry se pak posouvají cévami až do srdečních dutin, kde se umístí na různých místech v kontaktu se srdeční stěnou a tak umožňují snímat speciálními elektrodami EKG přímo z ohraničených míst v srdci a také srdce stimulovat (elektrickými impulsy podněcovat k mechanickým stahům). Opět je vše nebolestivé.

Co mi můžete tímto vyšetřením zjistit a jaké to pro mne bude mít důsledky?

Dle výsledku vyšetření pak bude rozhodnuto o dalším postupu. V případě zjištění významné poruchy srdečního převodního systému vám bude zváženo zajištění přístrojem (kardiostimulátor). Více o kardiostimulátorech se můžete dozvědět zde (kardiostimulace).

Pokud nalezneme významnější tachyarytmii, která může zapříčinit vaše potíže, pak máme 2 možnosti. V některých případech lze arytmii jednou provždy zrušit takzvanou katétrovou radiofrekvenční ablací. Při ní se zavede přes tříslo ještě jeden katétr (celkem tedy 3), tímto speciálním katétrem se převádí na koncovou elektrodu tzv. radiofrekvenční energie, která zahřeje ohraničený okrsek srdeční tkáně o poloměru i hloubce do 5 milimetrů, čímž v dané oblasti vytvoří drobnou jizvu, která trvale znemožní vedení elektrické energie v daném místě a znemožní tak vzniku arytmie do budoucna. Toto tzv. "pálení" pacient obvykle vůbec necítí, pokud ano, pak jsou mu podány léky proti bolesti.

V některých případech ale zjistíme některou z forem život ohrožujících komorových tachyarytmií a pak je nutno pacienta ochránit před rizikem náhlé smrti implantací speciálního přístroje (implantabilní defibrilátor), který dokáže spolehlivě arytmie zrušit. Více o těchto přístrojích se dozvíte zde (ICD).

Jak to bude vypadat po výkonu?

Po výkonu je nutné ležet na zádech s nataženou pravou dolní po dobu 6 (jen výjimečně déle) hodin. Dle výsledku vyšetření se s lékařem dohodnete na dalším postupu, který pro vás budete nejlepší. Ve většině případů odcházíte následující den po výkonu domů.

Jaká jsou rizika výkonu?

Velmi vzácně může dojít ke krvácení v místě vpichu do žíly nebo tepny a naprosto výjimečně pak k proniknutí krve do břišní, pohrudniční nebo osrdečníkové dutiny. Všechny komplikace jsou velmi vzácné a léčitelné, jejich riziko je podstatně nižší než riziko vlastní arytmie vzniklé mimo nemocnici.

Za jakým účelem se vyšetření provádí?

Toto vyšetření se provádí pro poruchy srdečního rytmu (arytmie) vznikající v srdečních komorách. Jejich společným projevem je abnormálně rychlý srdeční rytmus. Většinou pacient arytmii vnímá jako bušení srdce, při delším trvání arytmie může docházet ke zhoršování čerpací funkce srdce, případně až k srdečnímu selhání. Arytmie může být příčinou ztráty vědomí, některé závažné poruchy srdečního rytmu mohou vést až k náhlému úmrtí.

Jaký je cíl elektrofyziologického vyšetření?

Cílem je stanovení přesného mechanismu srdeční arytmie a nalezení oblasti v srdci, která je za arytmii zodpovědná.

Jaký je cíl katétrové radiofrekvenční ablace?

Cílem je přesné nalezení tohoto kritického místa a jeho zničení. Tím se zabrání opakování arytmie a nutnosti užívat léky proti poruchám srdečního rytmu. Radiofrekvenční ablace přímo navazuje na elektrofyziologické vyšetření.

Jak tato vyšetření probíhají?

Vyšetření se provádí bez celkové narkózy. Po místním znecitlivění (výkon je nebolestivý) se zavádějí srdeční cévky (katétry) vpichem do velkých žil v tříslech (většinou 3 vpichy v pravém třísle), méně často dle potřeby do tříselné tepny. Následně se katétry posouvají cévami až do srdečních dutin, kde se umístí na různých místech v kontaktu se srdeční stěnou a tak umožňují snímat speciálními elektrodami EKG přímo z ohraničených míst v srdci a také srdce stimulovat (elektrickými impulsy podněcovat k mechanickým stahům). Opět je vše nebolestivé.

Pokud se rozhodneme konkrétní arytmii jednou provždy zrušit, přistupujeme k samotné katétrové ablaci, při které se katétrem převádí na koncovou elektrodu tzv. radiofrekvenční energie, která zahřeje ohraničený okrsek srdeční tkáně o poloměru i hloubce do 5mm, čímž v dané oblasti vytvoří drobnou jizvu, která trvale znemožní vedení elektrické energie v daném místě. Toto tzv. "pálení" pacient obvykle vůbec necítí, pokud ano, pak jsou mu podány léky proti bolesti.

Jak to bude vypadat po výkonu?

Po výkonu je nutné ležet na zádech s nataženou pravou dolní končetinou (dle nutnosti výjimečně i s nataženou levou dolní končetinou) a to po dobu většinou 6 (méně často o něco déle) hodin. Dle výsledku katétrové ablace pak bude stanovena nutnost další medikace léky. Ve většině případů odchází pacient domů následující den po výkonu.

Jaká jsou rizika výkonu?

Velmi vzácně může dojít ke krvácení v místě vpichu do žíly nebo tepny a naprosto výjimečně pak k proniknutí krve do břišní, pohrudniční nebo osrdečníkové dutiny. Všechny komplikace jsou velmi vzácné a léčitelné, jejich riziko je podstatně nižší než riziko vlastní arytmie vzniklé mimo nemocnici.

Lze mou konkrétní arytmii řešit katétrovou ablací?

Prakticky vždy je odpověď ano. Objednejte se do naší arytmologické poradny (AA poradna), navrhneme vám pro vás optimální řešení, včetně zvážení katétrové ablace.

Za jakým účelem se vyšetření provádí?

Toto vyšetření se provádí pro poruchy srdečního rytmu (arytmie), jejichž společným projevem je abnormálně rychlý srdeční rytmus. Potíže nemusí být vždy výrazné, většinou pacient arytmii vnímá jako bušení srdce, ale při delším trvání arytmie může docházet ke zhoršování čerpací funkce srdce, případně až ke srdečnímu selhání. Arytmie může být příčinou ztráty vědomí, některé závažné poruchy srdečního rytmu mohou vést až k náhlému úmrtí. V některých (ne všech) případech se může díky arytmii zvyšovat riziko tvorby krevních sraženin v srdečních dutinách. Následkem krevních sraženin v srdečních dutinách může být cévní mozková příhoda.

Jaký je cíl elektrofyziologického vyšetření?

Cílem je stanovení přesného mechanismu srdeční arytmie a nalezení oblasti v srdci, která je za arytmii zodpovědná.

Jaký je cíl katétrové radiofrekvenční ablace?

Cílem je přesné nalezení tohoto kritického místa a jeho zničení. Tím se zabrání opakování arytmie a nutnosti užívat léky proti poruchám srdečního rytmu. Radiofrekvenční ablace přímo navazuje na elektrofyziologické vyšetření.

Jak tato vyšetření probíhají?

Vyšetření se provádí bez celkové narkózy. Po místním znecitlivění (výkon je nebolestivý) se zavádějí srdeční cévky (katétry) vpichem do velkých žil v tříslech (většinou 1-2 vpichy v pravém třísle), méně často dle potřeby do tříselné tepny. Následně se katétry posouvají cévami až do srdečních dutin, kde se umístí na různých místech v kontaktu se srdeční stěnou a tak umožňují snímat speciálními elektrodami EKG přímo z ohraničených míst v srdci a také srdce stimulovat (elektrickými impulsy podněcovat k mechanickým stahům). Opět je vše nebolestivé.

Pokud se rozhodneme konkrétní arytmii jednou provždy zrušit, přistupujeme k samotné katétrové ablaci, při které se katétrem převádí na koncovou elektrodu tzv. radiofrekvenční energie, která zahřeje ohraničený okrsek srdeční tkáně o poloměru i hloubce do 5mm, čímž v dané oblasti vytvoří drobnou jizvu, která trvale znemožní vedení elektrické energie v daném místě. Toto tzv. "pálení" pacient obvykle vůbec necítí, pokud ano, pak jsou mu podány léky proti bolesti.

Jak to bude vypadat po výkonu?

Po výkonu je nutné ležet na zádech s nataženou pravou dolní končetinou (dle nutnosti výjimečně i s nataženou levou dolní končetinou) a to po dobu 6 (výjimečně déle) hodin. Dle výsledku katétrové ablace pak bude stanovena nutnost další medikace léky. Ve většině případů odchází pacient domů následující den po výkonu.

Jaká jsou rizika výkonu?

Velmi vzácně může dojít ke krvácení v místě vpichu do žíly nebo tepny a naprosto výjimečně pak k proniknutí krve do břišní, pohrudniční nebo osrdečníkové dutiny. Všechny komplikace jsou velmi vzácné a léčitelné, jejich riziko je podstatně nižší než riziko vlastní arytmie vzniklé mimo nemocnici.

Lze mou konkrétní arytmii řešit katétrovou ablací?

Prakticky vždy je odpověď ano. Objednejte se do naší arytmologické poradny (AA poradna), navrhneme vám pro vás optimální řešení, včetně zvážení katétrové ablace.

Informace k hospitalizaci při katetrizační ablaci fibrilace síní / komorové arytmie

Co je to fibrilace síní a proč může být nebezpečná?

Fibrilace síní je porucha srdečního rytmu, která se obvykle projeví jako pocit nepravidelného a někdy i velmi rychlého bušení srdce. Současně se mohou objevit pocity celkové slabosti, nevýkonnosti, dušnosti, případně tlaku na prsou. Fibrilace síní může také vést k pocitům na omdlení nebo dokonce i ke skutečné krátkodobé ztrátě vědomí. Tyto příznaky jsou nepříjemné, mohou Vás limitovat v denních aktivitách ale většinou Vás neohrožují na životě. Nicméně pokud se tato arytmie objevuje často nebo dokonce trvale a pokud je spojena s rychlou srdeční frekvencí, může po určité době zhoršovat funkci srdce jako pumpy a vést k rozvoji srdečního selhání. Nejvíce jste ohrožováni vznikem krevních sraženin v srdečních síních, které se mohou utrhnout a vycestovat do tepen v různých částech těla a jejich ucpáním způsobit nedokrvení orgánů. Nejnebezpečnější je ucpání tepen v mozku, které vede ke vzniku mozkové příhody. Proto je často nezbytné, abyste užívali protisrážlivou léčbu (nejčastěji Warfarin). Tato léčba Vás může v životě omezovat, především ve fyzické aktivitě a je spojena s vyšším rizikem krvácení.

Za jakým účelem se provádí radiofrekvenční katétrová ablace a jak tento zákrok probíhá?

Při katétrové ablaci se katétrem převádí na koncovou elektrodu tzv. radiofrekvenční energie, která zahřeje ohraničený okrsek srdeční tkáně o poloměru i hloubce do 5 milimetrů, čímž v dané oblasti vytvoří drobnou jizvu, která trvale znemožní vedení elektrické energie v daném místě. Pokud toto tzv. "pálení" pacient cítí jsou mu podány léky proti bolesti

Fibrilace síní je složitá arytmie. Jde vlastně o nepřetržité kroužení elektrické aktivity po mnoha náhodných a proměnlivých okruzích v obou srdečních síních. Takovou arytmii není možné ovlivnit ablačním „pálením" v jednom určitém místě. Tato ablace vyžaduje série pálení, které mechanismus fibrilace síní naruší. Konkrétní způsob, kterým toho lze docílit, není jeden. Mnohočetné okruhy, po kterých fibrilace síní krouží, lze narušit sériemi ablačních pálení ve formě souvislých linií. Fibrilace síní nejčastěji vzniká a dále se udržuje v levé srdeční síni. Zde je ale velmi obtížné technicky vytvořit souvislé ablační linie tak, aby byly účinné. Daří se to lépe z přímého přístupu při operacích srdce, ale tato metoda se obvykle používá jen tehdy, když se srdce operuje z jiných, závažnějších důvodů (např. výměna srdeční chlopně). Přeci však existuje poměrně účinný způsob, jak se může fibrilace síní odstranit i při pouhé katetrizaci. Na zadní stěně levé síně ústí čtyři plicní žíly, které sem přivádějí okysličenou krev z plic. Ve stěně plicních žil jsou ostrůvky srdeční svaloviny a v nich jsou ložiska, která jsou zdrojem abnormálních elektrických vzruchů. Tyto elektrické vzruchy vstupují v záchvatech do normálního srdečního rytmu a často se subjektivně projevují jako pocity izolovaných přeskočení nebo vynechání srdce. Tato přeskočení se mohou nakupit a za určitých okolností mohou spustit fibrilaci síní, která se pak už udržuje sama. Pokud se podaří tyto nenormální vzruchy odstranit, odstraní se často i fibrilace síní. Těchto ložisek bývá bohužel více a to v jedné i více žilách. K úspěchu je většinou nutné odstranit všechna ložiska.

Vsoučasné době se tento výkon provádí následovně: kolem ústí plicní žíly se provádí série pálení, která doslova přeruší elektrické spojení mezi svalovinou levé síně a svalovinou v plicní žíle. Tímto způsobem se elektricky odizoluje abnormální elektrická aktivita v plicní žíle, která dále nemůže fibrilaci síní spouštět.

Tento druh ablačního výkonu se liší od těch relativně jednodušších arytmií zejména tím, že přístup do levé srdeční síně je obtížnější. Katétry lze snadno zavést žilami do pravé srdeční síně. V přepážce mezi pravou a levou síní je okénko, jímž lze u některých lidí prostrčit katétr volně do levé síně. U většiny lidí je toto okénko překryto blankou, která je pro katétr neprostupná. Přístup lze zjednat pomocí dlouhé zaváděcí hadičky, do níž se zavede dlouhá jehla. Hadička s jehlou zatím skrytou uvnitř se přisune k přepážce, jehla se lehce vysune, propíchne přepážku, hadička se po ní přesune do levé síně a jehla se následně vytáhne. Hadičkou se do levé síně zavede potřebná cévka. K výkonu jsou potřebné dvě cévky, proto se tento krok musí provést dvakrát.

Jaká je jsou rizika tohoto zákroku?

Mezi hlavní rizika patří:

  • propíchnutípřepážky lehce zvyšuje riziko poranění stěny síně mimopřepážku a krvácení do osrdečníku, toto riziko ale podlezkušeností nepřesahuje 1-2 %, čili není vysoké a ani výrazněvětší než u běžnějších ablačních výkonů
  • jdeo dlouhý výkon v levé srdeční síni spojený někdys větším počtem ablačních pálení, je proto potřebnépočítat s lehce vyšším rizikem tvorby krevních sraženina jejich uvolnění do krevního oběhu, k zamezení tétokomplikace se při výkonu po zavedení katétrů podává účinnáprotisrážlivá léčba, při této preventivní léčbě bylypřípady mozkové příhody popsány jen vzácně a výskytem sezásadně neliší od běžných ablací
  • existujeriziko, že do dlouhých hadiček proniknou drobné bublinkyvzduchu, které v krevním oběhu mohou mít podobné následkyjako uvolněné krevní sraženiny, tomu lze předejít jediněpečlivou kontrolou systému hadiček tak, aby do nich při podáváníinfůzí a injekcí vzduch nepronikl.
  • dalšíspecifickou komplikací tohoto výkonu je možnost, že po poraněníústí plicní žíly ablací může tato žíla zareagovat zúžením,riziko tohoto zúžení je při správném nastavení energie ateploty radiofrekvenčního pálení nízké, ve většině případůjde o zúžení mírná, která nemají žádné dlouhodobénásledky, čím dál od žíly je ablace prováděna, tím menší(zřejmě téměř nulové) je riziko zúžení žíly, ale celývýkon je pak technicky obtížnější, je také nutné vysvětlit,že zúžení jedné plicní žíly ještě nemusí znamenatvýznamnou zábranu v toku krve, která by se nepříznivě nakrevním oběhu projevila (ve skutečnosti bylo na světě popsánojen několik takových případů), pokud by se tak stalo, existujemožnost léčby zúžení roztažením žíly a implantacívýztuhy, tzv. stentu, tak, jak se to provádí na srdečníchtepnách.
  • proniknutíkrve do břišní, pohrudniční nebo osrdečníkové dutiny
  • krvácenív místě vpichu do žíly nebo tepny

Všechny tyto komplikace jsou ale velmi vzácné a léčitelné.

Jaká je úspěšnost tohoto zákroku?

V současné době je celková úspěšnost výkonu kolem 70-80%, což je méně, než u běžných arytmií, u nich se blíží celková úspěšnost 100 %. Tyto výkony jsou dlouhé, několikahodinové, technicky mnohem obtížnější a také, jak bylo výše naznačeno, jsou rizikovější. V některých případech dojde k recidivě vedení mezi síní a plicní žilou cílenou ablací, v jiných případech se později projeví jiná ložiska, která nebyla ablací cílena. Proto se u řady pacientů musí k definitivnímu úspěchu výkon opakovat. Situace je složitější o to, že vliv na vznik a udržování fibrilace síní mají ještě jiné faktory, které tímto druhem ablace zůstanou nedotčeny. V současné době je obtížné rozpoznat, které z těchto faktorů hrají nejdůležitější roli. Ideálním výsledkem katétrové ablace je pochopitelně stav, kdy se odstraní fibrilace síní a pacient už dále nemusí užívat léky na arytmie. Úspěchem je mnohdy i stav, kdy se výskyt fibrilace síní výrazně sníží. Někdy je třeba přijmout skutečnost, že pacient k tomu, aby se cítil lépe, musí nadále užívat původní léky na arytmie. Přesto jde o jednoznačně prospěšný výkon, který dokáže u většiny pacientů minimálně zmírnit výrazné potíže a velkou část pacientů potíží i zcela zbavit.

Jaký bude další postup po výkonu? Budu muset po úspěšném zákroku nadále užívat léky?

Po samotném zákroku je nutné ležet na zádech s nataženými dolními končetinami po dobu cca 24 hodin. Dle výsledku katétrové ablace pak bude stanovena nutnost další medikace léky. Po nastavení antikoagulační léčby je pacient po několika dnech propuštěn domů. Antikoagulační léčba (Warfarin) je nezbytná po dobu několika měsíců po zákroku. Většinou se po dobu několika měsíců ponechává i léčba antiarytmická. Za 3 měsíce po propuštění přijdete na kontrolu do naší arytmologické poradny (AA poradna), kde lékař zváží další nutnost užívání medikace a případně ji postupně vysadí.

Vysvětlení termínů - PFO (Patent Foramen Ovale - uzávěr průchodného oválného okénka)

Před porodem je síňová přepážka tvořena dvěma navzájem nesrostlými listy. PFO je vlastně štěrbinou mezi horním a dolním listem síňové přepážky. Po porodu dochází k vzestupu tlaku v levé síni srdce a uzavření obou listů přitlačením a jejich srůstem. Asi u dvou třetin všech lidí tato přepážka sroste a původní otvor se úplně uzavře. U třetiny lidí však listy nesrostou a přetrvává různě velký otvor zvaný patent foramen ovale (PFO).

Vysvětlení termínů - ASD (Atrial Septal Defekt - defekt síňové přepážky)

U defektu síňového septa - atrial septal defect ASD - se opět jedná o abnormální propojení pravé a levé síně, ale příčinou je vrozené chybění (nevytvoření) části síňové přepážky. Vzniká tak různě velký otvor mezi pravou a levou síní srdce, který je většinou uložen ve střední části síňové přepážky. Tento defekt způsobuje zpětný průtok okysličené krve z levé do pravé síně a tím dochází k objemovému přetížení pravostranných srdečních oddílů.

Čím jsou PFO a ASD nebezpečné?

U PFO se přes otvor může dostávat drobná sraženina do velkého oběhu a může tak dojít ke vzniku cévních mozkových příhod či jiných embolizačních příhod (ledvina, končetiny).

Cílem uzávěru je předejít opakování takové příhody.

U ASD otvor, který je větší, způsobuje v čase objemové přetížení pravostranných srdečních oddílů, které se projeví zhoršováním dušnosti s menší tolerancí námahy. Možný je i vznik nepravidelného srdečního rytmu.

U PFO i ASD je účelem výkonu uzavření otvoru v síňové přepážce. Cílem uzávěru je předejít rozvoji těchto příznaků.

Jak katetrizační uzávěr probíhá?

V lokálním znecitlivění se provede vpich do žíly v třísle a do ní se vsune zaváděcí cévka. Je to jakási vstupní brána do těla, resp. k srdci. Do cévky se zavede dlouhý kovový vodič (drát) směrem k srdci - přes otvor v síňové přepážce - do levé síně. Do místa defektu pak zavádíme jakousi zátku (okludér). Tato zátka je tvořena speciální síťkou z kovových vláken. Kovem je slitina niklu a titanu. Při rozvinutí okludéru má tvar dvou disků spojených krčkem. Disky k sobě navzájem přisednou a na tomto principu uzavřou defekt síňové přepážky. Uložení zátky se kontroluje nejen rentgenem, ale také jícnovou ultrazvukovou sondou. Ve výjimečných případech nelze pro uzavírací mechanismus nalézt správnou polohu, výkon je nutné ukončit, aniž by byl otvor uzavřen. Příčinou jsou individuální odchylky v nitrosrdeční anatomii. Celá procedura probíhá ve stavu uměle navozeného snížení krevní srážlivosti a bezprostředně před výkonem se preventivně podává nitrožilně jedna dávka antibiotika.

Po dobu 6 měsíců po zákroku se podává protisrážlivá léčba a zároveň je třeba dbát preventivních opatření k možnému riziku vzniku infekční endokarditidy při všech invazivních zákrocích v tomto čase.

Jaký je předpokládaný prospěch z výkonu?

Uzáver PFO provádíme jako prevenci vzniku další embolizační příhody, zamezení případných rizik dlouhodobé antiagregační, resp. antikoagulační léčby (ovlivnění „naředění" krve).

Uzávěr ASD provádíme k prevenci vzniku projevů srdeční slabosti.

Existují možné alternativy výkonu?

U PFO je možnou alternativou antiagregační, resp. antikoagulační léčba s možnými riziky krvácivých komplikací. Dlouhodobě se jeví výsledky této cesty jako méně úspěšné v zamezení rizika recidivy mozkové či jiné embolizační příhody.

U ASD je možnou alternativou chirurgická alternativa „záplatou" defektu. Tato cesta je však vymezena zejména pro rozsáhlé defekty, které nejsou schůdné pro okluder(y).

Možná rizika zvoleného výkonu

Komplikace jsou vzácné. Většinou se jedná o komplikace v místě vpichu do žíly - od malého po velký krevní výron. Mohou se objevit alergické reakce po podání léků, resp. kontrastní látky. Vážnějším rizikem je vznik sraženin nebo zánětu na povrchu uzavíracího mechanismu, uchvácení těchto sraženin krevním proudem a jejich zanesení do jiných míst cévního systému, kde mohou působit nežádoucí uzávěry (ucpání). Nejvážnějším rizikem je možnost uvolnění okluderu ze svého místa a jeho vycestování (embolizace) do tepenného oběhu, anebo poškození stěny srdeční síně či stěny aorty (nechtěným propíchnutím či jiným mechanickým proděravěním) s následkem závažného krvácení a možného úmrtí. Riziko všech závažných komplikací se v souhrnu pohybuje kolem 0,1-0,2%. K tomu, aby se jmenovaným komplikacím předešlo, jsou podniknuta všechna potřebná opatření. Pokud k nějakým komplikacím přes všechna opatření dojde jsme na jejich léčbu připraveni. Mohou však přinést zhoršení zdravotního stavu, prodloužení délky hospitalizace a nutnost dalších vyšetřovacích a léčebných úkonů.

Co je to aortální stenóza a jak se projevuje?

Srdce je rozčleněno na základní 4 oddíly: 2 síně a 2 komory. Mezi těmito oddíly jsou tzv. chlopně, v podstatě sloužící jako systém dveří mezi těmito srdečními oddíly. V případě, že je aortální chlopeň (chlopeň mezi levou komorou a aortou) významně zúžena a neumožňuje tak volné a správné otevírání a zavírání, hovoříme o aortální stenóze. Takto zúžená chlopeň zhoršuje přítok okysličené krve ke všem orgánům těla, což se může projevit zhoršeným dýcháním, závratěmi, pocitem na omdlení, až případně i ztrátou vědomí, bolestmi na hrudníku, zvýšenou únavou a celkovou slabostí a dalšími možnými příznaky.

Lze aortální stenózu léčit jen chirurgicky nebo i katetrizačně?

Katétrová (přístup přes tříselné cévy) implantace aortální chlopně slouží k opětnému rozšíření původního zúžení aortální chlopně. Tímto zákrokem se navrátí správné systémové prokrvení organismu a ustoupí většina obtíží pacienta. Alternativou výkonu je kardiochirurgická operace s náhradou aortální chlopně na tzv. otevřeném srdci s nutností mimotělního oběhu. Katetrizační přístup se volí v případě nepřiměřeně vysokého rizika kardiochirurgické operace. Důvodem jsou další přidružená onemocnění a zdravotní rizika.

Kdo rozhoduje o způsobu výkonu?

Volba, zda-li provést operační nebo katetrizační přístup, je výsledkem odborné diskuse a shody tzv. HEART ("srdečního") týmu, složeného minimálně ze dvou licencovaných intervenčních kardiologů a dvou kardiochirurgů. Celý výkon je možné, dle posouzení lékařů a po domluvě s Vámi, provádět v celkové anestesii.

Jak vlastní výkon probíhá?

V místním znecitlivění se provede vpich v třísle do tepny a do ní se zavedené speciální pouzdro. To stejné se provede i ve druhém třísle. Dále se takové pouzdro zavede do krční, případně podklíčkové žíly za účelem zavedení elektrody dočasné stimulace do pravé srdeční komory, což slouží k příznivému ovlivnění Vašeho srdečního rytmu. Z výše uvedených pouzder v třísle se zavádí k Vašemu srdci speciální katetry k jeho znázornění kontrastní látkou, zvláště pak aortální srdeční chlopně a levé srdeční komory. Pak se provede rozšíření chlopně speciálním balonkem (tzv. balonková valvuloplastika). Během této valvuloplastiky se krátkodobě (cca na 20 sec.) snižuje systémový tlak rychlou stimulací přes elektrodu dočasné stimulace v pravé komoře o frekvenci kol 160-180/min. Tímto roztažením se přípraví chlopeň k zavedení chlopenní náhrady. Pod rtg kontrolou se po tuhém vodiči zavádí speciální katetr, na jehož konci je „sbalená" chlopenní náhrada. Chlopenní náhrada se zavede do místa původní chlopně a pomalu se roztáhne. Vše se děje za průběžné rtg kontroly a případně i echokardiografické kontroly. Po správném roztažení ve správné pozici se nitinolová síťka, uvnitř které je nová, náhradní chlopeň, adekvátně rozepne do původní chlopně a jejího okolí. Vše se ještě kontroluje několika nástřiky pod rtg kontrolou a echokardiograficky. Finálně se provede sešití tepny v třísle speciálním katetrem. Vyjímečně je potřebné toto sešití provést chirurgicky, což je pro pacienta nezatěžující výkon. Celý výkon trvá přibližně 2 hodiny - v závislosti na technické náročnosti.

Jaký bude další průběh po výkonu?

V pooperačním období stráví pacient nejméně 2 dny na jednotce intenzivní péče, resp. ARO. Při nekomplikovaném průběhu je minimálně 8 dnů pobytu na standardním oddělení. Během hospitalizace se budou provádět odběry krve, rtg hrudníku, echokardiografická vyšetření a případně další vyšetření a ošetření dle průběžného klinického stavu.

Jaké jsou možné komplikace zákroku?

Komplikace výkonu jsou relativně časté a jsou podmíněny těžkým stavem a postižením chlopně.

Většinou se jedná o komplikace v místech vpichu do žíly či tepny, především o trombózu (vytvoření krevní sraženiny), krevní výron či poranění cévní stěny, infekci místa cévního přístupu . Některé tyto komplikace vyžadují chirurgický zákrok. Riziko úmrtí během výkonu se pohybuje do 0,3%, riziko mozkové příhody je kol 3%, zmíněné cévní komplikace kol 7%. Během nebo po výkonu může vzniknout porucha převodního systému srdce, tedy pomalejší srdeční akce, s nutností zavedení trvalého kardiostimulátoru, děje se tak ve 20-30% případů. Mohou se případně objevit komplikace z celkové anestesie, mohou se objevit poruchy srdečního rytmu, vycházející ze síní či z komor.

K tomu, aby se jmenovaným komplikacím předešlo, jsou podniknuta všechna potřebná opatření. Pokud k nějakým komplikacím přes všechna opatření dojde, jsme na jejich léčbu připraveni. Mohou však přinést zhoršení zdravotního stavu, prodloužení délky hospitalizace a nutnost vyšetřovacích a léčebných úkonů.

Za jakým účelem se vyšetření provádí?

Koronarografické vyšetření se provádí za účelem průkazu ischemické choroby srdeční, tedy zůžení na věnčitých tepnách, což jsou cévy, které zásobují srdeční sval krví. Příčinou vzniku zúžení (stenózy) jsou většinou aterosklerotické pláty, které jsou tvořeny tukem, ale které mohou i zvápenatět a jsou uloženy na vnitřní straně cévy. Tím omezují průtok krve do srdečního svalu. Především při tělesné námaze nebo při psychickém stresu tak vzniká bolest za hrudní kostí (angina pectoris). Při pokračování onemocnění může dojít k úplnému uzávěru věnčité tepny a tím ke vzniku infarktu myokardu.

Jaké jsou možnosti léčby?

Zlepšení prokrvení srdečního svalu může být dosaženo různými metodami podle stádia onemocnění:

  • pravidelnýmužíváním léků (tzv. konzervativní postup) včetně sníženírizikových faktorů a změnou životního stylu
  • revaskularizačníoperace - tzv. bypass (přemostění zúženého místa) žilnímnebo tepenným štěpem
  • roztažení věnčitétepny balónkovým katétrem (tzv. PTCA neboli koronárníangioplastika) s následným zavedením stentu do místazúžení.

Individuální rozhodnutí o vhodnosti nejlepšího postupu pro vaše věnčité tepny může být stanoveno pouze na základě koronarografie.

Jakprobíhá vlastní zákrok?

Po místním znecitlivění se pod rtg kontrolou zavede dověnčitých tepen cestou stehenní nebo pažní tepny cévka(katétr), kterou se do věnčité tepny stříkne kontrastnílátka, zobrazující věnčité tepny.

Dle nálezu na věnčitých tepnách se lékař rozhodne pro další postup. V případě, že nález nebude vhodný k dalšímu řešení, bude výkon ukončen. Stejně tak bude výkon ukončen, pokud bude rozhodnuto o řešení s pomocí aortokoronárního bypassu (kardiochirurgická operace).

Pokud bude nález řešitelný přímo při koronarografickém vyšetření, pak se do místa zúžení zavede velmi tenký a měkký vodící drátek a přes něj pak speciální balónkový katétr (cévka s balónkem). Ten se v místě největšího zúžení nafoukne pod tlakem několika atmosfér (tzv. angioplastika). Náplň balónku není vzduch, ale směs kontrastní látky a fyziologického roztoku. Většinou toto nafouknutí trvá 60-120 sec, výjimečně o něco déle. Během výkonu je nutné opakované vstříknutí kontrastní látky k přesnému umístění balónku. Většinou je roztažení zúženého místa balónkem následováno implantací stentu. Stent je kovová pružinka, která se zavádí v neroztaženém tvaru, ale pod silným tlakem balónku dochází k jeho roztažení a vtlačení do cévy. V případě zavedení stentu budete muset po dobu několika měsíců užívat lék, zabraňující vzniku krevní sraženiny ve stentu.

Jaké jsou možné komplikace zákroku?

Koronarografické vyšetření a implantace stentu mnohou mít vedlejší účinky a rizika, která se však případ od případu liší, většinou záleží především na rozsahu postižení věnčitých tepen.

Nejčastější možné komplikace jsou:

  • bolest za hrudní kostí přivýkonu
  • alergie na kontrastní látku (jevelmi vzácná)
  • poranění stehenní tepnykatétrem, v tomto případě je někdy nutné ošetřit cévuchirurgicky
  • krvácivé komplikace (celý výkonje prováděn při současném podávání heparinu -prostředek protzv. zředění krve, nejčastější projev tohoto krvácení jevětší modřina (hematom) v místě vpichu (nemá pozdnínásledky)
  • poruchy srdečního rytmu (jsouvelmi vzácné), mohou si vyžádat okamžitý elektrický výboj(defibrilaci), který tuto arytmii okamžitě zruší, velmiojediněle je nutné tyto poruchy srdečního rytmu řešit dočasnoukardiostimulací
  • výjimečně může dojítk zanesení krevní sraženiny do těla - tzv. embolii, kteráse může projevit přechodnou poruchou vědomí, ztrátou viděnínebo bolestí v končetině
  • zcela ojediněle může přivýkonu dojít k úplnému uzavření věnčité tepny (můžedojít k akutnímu infarktu myokardu - podle stupně postiženívěnčitých tepen není možné zatím zabránit vzniku většíhonebo malého infarktu myokardu u zcela minimálního počtupacientů.
  • náhlé úmrtí je popisovánozcela ojediněle.

    Prakticky všechnyčastěji se vyskytující komplikace jsou léčitelné, rizikojejich vzniku je podstatně nižší než riziko vlastníhopostižení věnčitých tepen.

    Vzhledem k používánímoderních rtg přístrojů je velikost rtg záření velmiredukováno, a to i u výkonů, které trvají dlouho a je u nichnutné opakované použití rtg záření.

    Můjlékař mne objednal ke koronarografickému vyšetření, co je předvýkonem nezbytné?

  • Nejpozději den předvýkonem nekouřit
  • Od půlnoci nejíst,pít tekutiny lékař doporučuje v dostatečném množství,aby se kontrastní látka lépe vyloučila ledvinami
  • Svědomitě dbátpokynů lékaře při užívání všech léků.

Jakto bude vypadat po výkonu?

Pokud bude vyšetření provedeno z horní končetinynebude nutné následně ležet, vpich bude ošetřen kompresítepny.

Bude-li zákrok provedenz třísla, bude třeba zůstat ležet na zádech a nohu nechatležet rovně a klidně. Po zákroku přechodně zůstane vestehenní tepně krátké pouzdro (sheath), který se vytahuje dlevýsledku vyšetření ihned nebo až za několik hodin po výkonu.Lékař po vytažení tohoto pouzdra tlačí asi 15 minut na místovpichu, aby se rána uzavřela. Po vytažení tohoto pouzdra(sheatu) je třeba ležet opět dle výsledku vyšetření ještě12 nebo 24 hodin v klidu s nataženou končetinou a z tohoprvních 6 hodin s přiloženým pytlíkem písku, aby se ránadobře uzavřela.

O volbě cévníhopřístupu rozhodne lékař, který bude vyšetření provádět.

Jakdlouho budu muset zůstat v nemocnici?

O délce hospitalizacerozhodne Váš ošetřující lékař s ohledem na nález přikoronarografickém vyšetření. Standardní doba hospitalizace jepři negativním nálezu či nálezu, který lze řešit pouzeúpravou medikace 2 dny, při provedení angioplastiky 3 dny a přinálezu indikovanému ke kardiochirurgickému řešení pak zhrubatýden. Doba hospitalizace se nicméně může individuálně lišit.

Za jakým účelem se vyšetření provádí?

Pravostranná katetrizace je vyšetření, sloužící k přesnému posouzení základních hemodynamických ukazatelů, tj. číselných hodnot popisujících fungování srdce jako „pumpy" („čerpadla"). Získané informace je možné využít několika způsoby. V akutních nebo chronických stavech, kdy selhává čerpací činnost srdce, umožňují hodnoty získané a naměřené v průběhu pravostranné katetrizace určit správnou volbu a správné dávkování léků, které podporují čerpací schopnost srdce. Takové situace mohou nastat při těžkém srdečním selhání při chlopňové vadě či zánětu srdečního svalu, těžkého srdečního infarktu, plicní embolii. Informace z pravostranné katetrizace jsou též důležitým doplňujícím údajem pro indikaci (doporučení) srdeční operace (např.chlopenní vady).

Jak probíhá vlastní zákrok?

Základem provedení pravostranné katetrizace je zavedení katetru /dlouhé, tenké a ohebné hadičky/ do nitra srdce. Katetr se zavádí cestou velké žíly. Touto žílou může být podklíčková /pod pravou či levou klíční kostí/ nebo žíla vnitřní jugulární (po straně krku vpravo či vlevo) nebo jiná centrální žíla (např.žíla femorální v pravém nebo levém třísle). Katetr se pak zasouvá po proudu krve tak, aby se dostal do nitra srdce a postupně prošel pravou síní, pravou komorou a plicní tepnou. Po cestě se, při jednotlivých zastávkách, provádí měření. Do těla se katetr zavádí vpichem do zvoleného místa nad zmíněnou, příslušnou centrální žílou. Není třeba celkové anestesie. Postačuje místní znecitlivění. Pohyb katetru po těle není vnímán.Výkon trvá přibližně 30 minut, můžeme někdy využít rentgenu jako pomocníka k určení správné polohy katetru. Katetr se může v těle ponechat několik dní nebo se po výkonu z těla ihned vytáhne a na ranku po vpichu se přiloží pod tlakem tampon. Pacient po výkonu nemusí ležet, pokud ovšem není klid na lůžku právě součástí léčby (srdeční selhání).

Jaké jsou možné komplikace zákroku?

Komplikace pří pravostranné katetrizaci jsou obecně velmi vzácné, jejich výskyt je v souhrnu podstatně nižší než l % případů.

Obecně se může jednat o tyto komplikace: krevní výron v místě cévního přístupu, poranění příslušné přístupové žíly, či nechtěné poranění v sousedství se nacházející tepny, poranění srdce, pneumotorax neboli nechtěné vniknutí vzduchu do pohrudní dutiny (pokud je u vyšetření použita podklíčková žíla), infekce místa cévního přistupu, trombosa (ucpání) přístupových žil a plicní embolie.

K tomu, aby se jmenovaným komplikacím předešlo, jsou podniknuta všechna potřebná opatření. Pokud k nějakým komplikacím přes všechna opatření dojde, jsme na jejich léčbu připraveni. Mohou však přinést zhoršení zdravotního stavu, prodloužení délky pobytu v nemocnici a nutnost dalších vyšetřovacích a léčebných úkonů.

Kde nás najdete - I. interní klinika - kardiologická