Onkologie (o)žije: Když se pod okny nemocnice rozezněla naděje
1. července 2025Jedna myšlenka. Sto srdcí. Tisíc emocí. A jeden nezapomenutelný týden. Tak by se dal shrnout vůbec první ročník festivalu Onkologie (o)žije, který se odehrál ve dnech 23. – 27. června pod okny Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc. Tam, kde běžně vládne ticho, se na pět dní rozezněla hudba, voněla káva a rozkvétaly květiny. Proč? Protože i onkologie může žít – a žít krásně.
- Obrázek 1: Program festivalu Onkologie (o)žije se odehrával přímo pod okny Onkologické kliniky.
„Už při plánování mě dojímala obrovská ochota všech, kteří bez váhání řekli: Ano, jdu do toho. Od muzikantů přes kavárny až po kamarádku, která dorazila s půlročním miminkem na zádech a ledovou kávou v tašce,“ vzpomíná hlavní organizátorka Dagmar Cinegrová, která si před třinácti lety sama prošla onkologickým onemocněním. Nyní je zdravá a rozhodla se svou životní zkušenost proměnit v pomoc druhým. Sama původně plánovala jen komorní vystoupení pod okny onkologie. Jenže pak se přidala káva. Pak květiny. A pak stovka dobrovolníků.
Vlastně 110. Přesně tolik lidí se podle sčítání Dagmar Cinegrové zapojilo. „Bylo to spontánní, dojemné, silné. Někteří lidé dělali víc rolí – dopoledne vázali květiny, odpoledne pomáhali s prodejem, jiní přišli s foťákem a zůstali celý den,“ dodává. A výsledek? Festival, který si nikdo z přítomných nechce nechat ujít ani příště.
Ambasadorka onkologických pacientů Věra Zukalová vzpomíná na jeden moment, který podle ní vystihl vše: „Pacient na lehátku, odjíždějící domů na poslední cestu, mě poprosil, ať ho sanitář ještě nechá poslouchat muziku. ‚Je to můj poslední koncert,‘ řekl. Plakal. Hladila jsem ho. Nikdy na to nezapomenu.“ Emoce se během festivalu střídaly – smích dětí při malování na obličej, tiché zamyšlení při tónech klavíru, překvapení z nádherně vázaných kytiček, které měly obrovský úspěch mezi pacienty i personál. „Každý den se mi podařilo na chvíli zastavit, jen poslouchat a dívat se, jak se lidé – pacienti i sestřičky – na moment usmějí. V tom prostředí, kde bývá úsměv vzácný. Ten obraz ve mně zůstane navždy,“ svěřuje se Dagmar Cinegrová.
A výtěžek? Celkem se vybralo 118 466 Kč, které poputují přímo tam, kde pomáhají nejvíc – na onkotaxi, domácí péči, kulturní aktivity pro pacienty, ale klidně i na další konvičky na kávu. „Je to malý zázrak,“ říká Věra Zukalová. „Ale přesně takový, který má smysl,“ dodává.
„Chci z celého srdce poděkovat všem, kteří se zapojili – účinkujícím, dobrovolníkům, kavárnám, přátelům i rodinám. Zároveň si velmi vážím podpory, kterou jsme měli od vedení Onkologické kliniky i celé nemocnice. Vím, že to nebyla běžná akce, ale o to víc mě těší, že jsme dostali důvěru ji uskutečnit. A věřím, že jsme ji nezklamali,“ je přesvědčená Dagmar Cinegrová.
- Obrázek 2: S organizací festivalu Dagmar Cingerové (zcela vlevo) a Věře Zukalové (zcela vpravo) pomáhalo více než sto dobrovolníků včetně personálu Onkologické kliniky. Bej jejich pomoci by se festival neobešel.
První ročník byl do značné míry improvizovaný. „Dávala jsem prostor každé nabídce, nekladla žádné přísné podmínky – a ono to nakonec do sebe krásně zapadlo,“ přiznává hlavní organizátorka. Zkušenost ale přinesla i jasnou vizi do budoucna. „Příště chceme mít připravenější zázemí – domluvit více organizátorů na každý den, lépe rozplánovat techniku i výdej občerstvení. A věříme, že se přidá víc oddělení a více lidí se zastaví – klidně jen na minutu, dát najevo, že vnímají, že tady se děje něco výjimečného.“
A proč příští rok přijít? „Stačí se zastavit jen na pár minut. S úctou k těm, kdo vystupují, a hlavně k pacientům, pro které je celá akce určena. I krátká přítomnost, drobný úsměv nebo potlesk mohou mít větší význam, než si na první pohled myslíme. Je to malý projev sounáležitosti, který dokáže udělat velkou radost,“ uzavírá Dagmar Cinegrová.
