Tak trochu „nenápadní“ traumatologové ve FN Olomouc. Léčí běžné úrazy, bojují o lidské životy i provádějí složité rekonstrukční výkony

27. října 2022

V první polovině letošního roku šokoval českou veřejnost tragický příběh mladého ukrajinského hasiče, jenž na samém počátku ruské invaze do jeho země utrpěl vážná zranění po najetí hasičského vozu, který řídil, na minu. Osmadvacetiletému Andrejovi ještě na Ukrajině amputovali pravou nohu a poté se díky zdravotně humanitárnímu programu MEDEVAC dostal do České republiky, konkrétně do Fakultní nemocnice Olomouc. Odborníci zdejší Traumatologické kliniky ve spolupráci s dalšími pracovišti několik měsíců bojovali o záchranu jeho druhé nohy. Nakonec úspěšně.

„Pacient k nám dorazil už bez jedné nohy a druhou měl těžce poraněnou. Její záchrana byla velmi důležitá, neboť to pro něj byla jediná nosná končetina. Komplikací v průběhu léčby byl také rozsáhlý infekt. Tento případ byl pro náš tým z několika důvodů unikátní. Jednak šlo o typické válečné zranění, dalším ne zcela běžným faktorem byla jazyková bariéra a v neposlední řadě jsme museli pracovat i s psychickým stavem pacienta,“ popisuje přednosta Traumatologické kliniky FN Olomouc doc. MUDr. Pavel Dráč, Ph.D. medializovaný případ mladého hasiče, jenž už olomouckou fakultní nemocnici po úspěšné léčbě opustil.

V péči lékařů a zdravotníků Traumatologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc se ocitají právě lidé, kteří z nejrůznějších důvodů utrpí těžká či mnohočetná zranění. „Pro naši práci je stěžejní holistický pohled na stav takového pacienta. Musíme koordinovat celou péči o něj, ošetřit většinu skeletárních a měkkotkáňových poranění a v kooperaci s dalšími obory pak i dutinová poranění z oblasti hrudní a břišní chirurgie, poranění hlavy a obličeje, což je zase doména neurochirurgie a stomatochirurgie, a další poraněné tělesné systémy. Tím se lišíme od jiných, více specializovaných medicínských oborů,“ vysvětluje přednosta kliniky, která vznikla v roce 2016 z původního Traumatologického oddělení. To zde existovalo od roku 1997, kdy si jeho zřízení vyžádal vznik traumacenter ve velkých nemocnicích. Jejich hlavním zaměřením je právě ošetřování polytraumat, tedy těžkých zranění, při nichž je pacient ohrožen přímo na životě. Tento základní smysl existence traumacenter se za uplynulých 25 let nezměnil, narůstajícím problémem je však kapacita center pro úrazy nižší závažnosti a mnohdy až banality.

Další, neméně důležitou součástí práce traumatologů je péče o poraněné se závažnými izolovanými úrazy, jako jsou například otevřené zlomeniny dlouhé kosti. „A v neposlední řadě specializovaná péče u následků některých úrazů. Je již tradicí od dob mých předchůdců docenta Pavla Maňáka a profesora Igora Čižmáře, že se v této oblasti zaměřujeme v Olomouci na rekonstrukční výkony po poranění horní končetiny, především v oblasti zápěstí a ruky,“ říká docent Dráč.

Vedle těchto vysoce odborných výkonů se v péči traumatologů mnohdy ocitají lidé, jejichž zcela běžné lehčí úrazy by ani nevyžadovaly akutní odborné vyšetření, ale jen základní ošetření během pracovní doby mimo pohotovostní režim. Právě tyto situace často vedou k zahlcení a zpomalení celého systému, což negativně ovlivňuje práci zdravotníků i náladu a rozpoložení pacientů, kteří často do olomoucké fakultní nemocnice proudí z jiných pracovišť a někdy dokonce z okolních krajů. Tato každodenní práce traumatologů ve FN Olomouc je úzce navázána na provoz Oddělení urgentního příjmu, kde odborníci z této kliniky zajišťují chod úrazové ambulance.

„Velmi nám pomohlo rozdělení tohoto provozu do dvou ambulancí podle závažnosti poranění. Pacienti na urgentu obvykle hodně řeší, že zde musejí dlouho čekat. Přitom jejich rozdělení hned při příjmu je to zásadní. Nejtěžší případy v červené skupině musejí mít první kontakt s lékařem hned, střední žluté do dvou hodin a nejlehčí zelené do čtyř hodin. Je třeba říct, že počty pacientů s úrazy a zraněními stále rostou, v současné době jich bývá třeba i sto za jeden víkendový den,“ upozorňuje na úskalí urgentní medicíny primář Traumatologické kliniky FN Olomouc MUDr. Radim Vinter. A dodává, že ambulantní triáž (rozdělení pacientů do skupin podle závažnosti jejich stavu) sice umožňuje rychlejší ošetření vážně poraněných, ani tak však nelze ošetřit všechny pacienty hned. Sloužící traumatologové mají totiž vedle ambulantního provozu na starosti i péči o pacienty na standardních a intenzivních lůžkách, konziliární činnost na dalších odděleních a především provádění akutních operačních výkonů.

Výhodou nově zřízené ambulance pro lehčí případy je vedle plynulejšího odbavení klientů také to, že je zde možné nasadit mladé lékaře z chirurgických oborů, kteří tak získají v koncentrované podobě tolik potřebné zkušenosti. Také traumatologie totiž bojuje s početním stavem zdravotnického personálu a v tomto směru jí uškodilo, že byla před časem zrušena základní atestace z oboru. „Přesto máme nové mladé kolegy, kteří se objevují mezi studenty olomoucké lékařské fakulty, ale i na jiných pracovištích. Na druhou stranu nám pomáhá to, že se traumatologie postupně vytrácí z menších nemocnic a dochází k její spontánní centralizaci, což vedle přílivu nových pacientů přináší také příchod nových kolegů se zájmem o úrazovou medicínu,“ kvituje primář Vinter.

Za stoupajícími počty pacientů stojí podle vedení Traumatologické kliniky FN Olomouc také skutečnost, že lidé dnes už považují zdraví za stěžejní hodnotu, za kterou má smysl cestovat a zajistit si tak skutečně kvalitní péči. „Naši lékaři musejí umět všechno, protože nikdy dopředu neví, jaký případ během jejich služby dorazí. V mimořádných situacích se sice samozřejmě řídíme uznávanými postupy a doporučeními, často však musíme léčbu individualizovat podle konkrétního pacienta, jeho zdravotního stavu a aktuálních možností spolupráce. Ze statistiky víme, že zhruba šedesát procent výkonů je u nás akutních a pouze čtyřicet plánovaných. To se týká právě oněch superspecializovaných operací, jako jsou rekonstrukce končetin. Traumatologie je proto velmi atraktivní, ale zároveň i náročný medicínský obor. Pracovně při něm rostete, ale stále jste pod tlakem s vědomím nutnosti flexibility v rozhodování, schopnosti time managementu a komunikačních dovedností. To se promítá i do našeho kolektivu, který je i přes velký objem práce soudržný a kompaktní, má nadhled a neřeší malichernosti. Personál od nás prakticky neodchází, pouze v případech, kdy má možnost jít kariérně výš. I na takovém kolektivu je však třeba ustavičně pracovat, dát příležitost mladým, nepěstovat nějaký kult osobnosti či výsad vyššího věku. Náš obor přináší široký repertoár výkonů, rozsáhlý výběr moderních technologií a implantátů, rychle viditelné výsledky, spokojenost pacientů, příjemný pocit satisfakce z odvedené práce a absenci nudných období. Vyžaduje ale i profesní odvahu do toho jít,“ uzavírá doc. MUDr. Pavel Dráč, Ph.D.