Zdeněk Kojecký: Budoucnost tvoříme očima pacientů

21. května 2025

Od roku 2022 je náměstkem ředitele pro léčebnou péči Fakultní nemocnice Olomouc. Ve své funkci tedy zásadním způsobem spolurozhoduje o tom, jak se na zdravotnických pracovištích největší nemocnice na střední Moravě starají o své pacienty a jakými prostředky a metodami se je snaží zbavit jejich nemocí a neduhů. „A právě pacient a jeho prospěch musí být tím nejdůležitějším, co máme mít neustále při naší pracovní činnosti na zřeteli,“ zdůrazňuje MUDr. Zdeněk Kojecký, Ph.D.

• Obrázek 1: Náměstek léčebné péče FN Olomouc Zdeněk Kojecký.

 

Od vašeho nástupu do funkce náměstka léčebné péče uplynulo dva a půl roku. Jak zpětně toto období hodnotíte i s ohledem na to, co už se vám s vaším týmem podařilo?

Předně bych rád řekl, že to byla v mém životě poměrně velmi výrazná změna. Svou funkci jsem přijal s vědomím, že mě bude čekat plno nových výzev. Velkou výhodou v tomto bylo mé dřívější jedenáctileté působení v olomoucké fakultní nemocnici coby všeobecného a cévního chirurga, takže pro mě prostředí, do kterého jsem znovu vstupoval, nebylo zcela neznámé. Od svého nástupu jsem začal systematicky pracovat jak s již danou každodenní rutinou, tak také na přípravě podmínek pro realizaci nových projektů, které vnímám jako zcela zásadní pro budoucnost naší nemocnice. Vytvořili jsme poradní a projektový tým léčebné péče, který se v úzké spolupráci s nejvyšším vedením nemocnice věnuje hlavním prioritám napříč všemi medicínskými obory.

Co jsou z vašeho pohledu největší přednosti Fakultní nemocnice Olomouc?

Z mého pohledu je to určitě již nastavená filosofie naší nemocnice, která jednoznačně určuje, že středobodem našeho uvažování a zájmu je pacient. Jak s oblibou říká náš pan ředitel profesor Roman Havlík, chceme poskytovat takovou péči, jakou bychom sami v případě potřeby požadovali. Pro mě to znamená dvě základní roviny. Jednou z nich je nutnost standardizace zdravotnických postupů, kterou jsem již zmínil. Součástí dokumentace by měl být standardizovaný protokol, něco jako check-list, který má za cíl popsat, jak má správně vypadat léčebný a ošetřovatelský postup u nekomplikovaného pacienta plánovaného k operačnímu nebo jinému intervenčnímu výkonu. Pacient musí být motivován a úzce vtažen do spolupráce už v přednemocniční fázi, během niž je adekvátně poučen o tom, co jej čeká a jak může přispět k úspěšnému průběhu a výsledku léčby. Například když je pacient před náhradou kyčelního kloubu pečlivě edukován o výkonu a průběhu léčby a včas zahájí takzvanou pre-rehabilitaci. To vede k tomu, že do nemocnice už přichází pokud možno co nejlépe připraven. Následně je velmi precizně popsán perioperační proces včetně standardní délky pobytu na lůžkách intenzivní a akutní péče se zahájením včasné pooperační rehabilitace a zajištění návaznosti péče po propuštění, buď v dalším lůžkovém zařízení, anebo přímo v domácím prostředí. V tomto svou nezastupitelnou roli hrají například rehabilitační centra, specializované agentury domácí péče a další podobná zařízení. V této oblasti jsme u nás úspěšně prošli pilotním projektem na chirurgii a ortopedii a nyní jsme ve fázi rozšiřování klinických protokolů na další pracoviště.

• Obrázek 2: Zdeněk Kojecký pochází z lékařské rodiny. Jeho dědeček prof. MUDr. Zdeněk Kojecký, DrSc. vedl v letech 1953 – 1983 II. interní kliniku.

Druhou rovinou je zpětná vazba v podobě pečlivého dlouhodobého vyhodnocování spokojenosti samotných pacientů a jejich případných připomínek. Toto ve spolupráci s odbory kvality a marketingu průběžně sledujeme a na základě této zpětné vazby se snažíme kontinuálně zlepšovat práci naší nemocnice i v mnohdy nenápadných, ale o to důležitějších ukazatelích, jako jsou čekací doby na ambulancích, proces příjmu a propouštění hospitalizovaných pacientů, chování a komunikace zdravotnického personálu, komfort našeho prostředí včetně sociálního zázemí, dopravní obslužnost, kvalita stravy a podobně.

Co dalšího byste chtěl v dohledné době na chodu nemocnice zlepšit?

S jednotlivými pracovišti aktuálně usilujeme o to, abychom více rozložili poskytování zdravotní péče v čase. Mám tím nyní na mysli zejména ambulantní provozy, jejichž činnost se nyní koncentruje především v ranních a dopoledních hodinách. Cílem je snižování přetlaku v této časové špičce, kdy se často potýkáme s přeplněnými čekárnami, nedostatkem parkovacích míst v našem areálu či nerovnoměrnou alokací personálu, a postupné rozšiřování naší péče do odpoledních hodin v oblastech, kde je to možné. Mnoha pacientům by určitě přišla vhod například rehabilitační péče nebo plánované podávání léčiv v odpoledních nebo klidně i podvečerních hodinách. Touto dobou je areál naší nemocnice v podstatě prázdný. Čili se dá říci, že nepotřebujeme více parkovacích míst nebo i čekáren, ale jejich efektivnější využití.

Mým velkým osobním cílem je pak ještě více zapracovat na tom, aby hlavní motivace a směřování všeho personálu jednotlivých klinik a oddělení byly společné. Tedy abychom působili a také byli navenek vnímáni jako jeden komplexně fungující celek pečující o naše pacienty. Vyžaduje to především perfektní spolupráci napříč všemi obory a já jsem přesvědčen, že k tomuto vůle v naší nemocnici zcela jistě je.

Jak byste stručně definoval vaše klíčové nejbližší a dlouhodobé strategické cíle?

Největší prioritou v současné době je - vedle obrovského stavebního rozmachu, který vytvoří nové moderní a důstojné prostředí pro mnohá pracoviště  - implementace nového nemocničního informačního systému. To je sice primárně v gesci našeho úseku informačních technologií, ovšem za velmi úzké spolupráce s léčebnou péčí. Zde také vidím velkou budoucnost v postupném zapojování umělé inteligence, která už nyní nachází široké uplatnění například v radiologii. Další prioritou jsou klinické protokoly jako standardizace léčebně-preventivních procesů s cílem zlepšit medicínské výsledky a spokojenost pacientů, chovat se racionálně ve využívání lůžkového fondu a v nákladech na vyžádanou péči, tedy na laboratorní a jiná vyšetření a komplement. Náročným a stále pokračujícím úkolem je efektivní využívání nákladných provozů a technologií, jako jsou například operační sály, robotický systém a další. Jde o správné nastavení personálního zajištění, využitelnosti v rámci operačních programů a s tím související celo-nemocniční koncepce intenzivní péče se zachováním nezbytných specializací. Snažíme se zapojit do těchto aktivit i kolegy ze zdravotnických pracovišť včetně služebně mladší generace, abychom rozšířili náš záběr a zvýšili motivace v rámci celé nemocnice. To vše za úzké spolupráce s úsekem nelékařského zdravotnického personálu. Velmi se těším na dokončení stavby nového pavilonu Franze Josefa a na zahájení provozu pracovišť, která zde budou sídlit.

Co vás na vaší práci nejvíce baví, co jsou pro vás nejzajímavější výzvy a co byste naopak klidně oželel?

Obecně mě baví práce s lidmi, navíc v tak významné organizaci, která má nezastupitelnou roli v poskytování zdravotní péče. Součástí mé práce jsou pravidelné porady s vedoucími zaměstnanci, a to je mnohdy dost velká výzva, protože se jedná o odborníky, často na světové úrovni. Mým cílem je najít s nimi společnou řeč, abychom neustále posouvali kvalitu medicíny, vysokou odbornou a akademickou úroveň pracovišť včetně vědy a výzkumu, a současně je „namotivovat“ pro spolupráci při zajišťování provozních záležitostí. Dále mě baví, když v kooperaci s kolegy pracujeme na rozvojových projektech, například na budování nových pracovišť, a hledáme cesty, co zlepšit a jak dále zvyšovat úroveň poskytované péče a obecně zázemí naší nemocnice. Také spolupráce s mladšími kolegy je velmi inspirativní a tuto chci ještě více rozvíjet. Zatím asi nemám, co bych oželel. Je zavazující a motivující udržovat tak velký organismus, jako je Fakultní nemocnice Olomouc, v harmonii a posouvat ho stále dopředu.

• Obrázek 3: Hlavními koníčky Zdeňka Kojeckého jsou sport a cestování.

 

Olomoucká FN spojuje funkce městské a krajské nemocnice a poskytovatele super-specializované zdravotní péče. Co to pro vaši činnost znamená?

Ano, zcela jednoznačně je tomu tak. Jsme největší poskytovatel zdravotní péče v regionu a zároveň v řadě oborů super-specializované centrum v rámci celé České republiky. A do toho plníme funkci městské nemocnice. Abychom mohli všechny tyto naše úlohy zvládat, musíme stavět na pevném základu. To znamená mít co nejlépe zabezpečen a nastaven rutinní provoz a umět se postarat o každého pacienta, tedy mít dostačující personál, dobře nastavené procesy a odpovídající zázemí. Na takovémto základu pak vzniká prostor pro výchovu a udržení specialistů v jednotlivých oborech.

Typickým příkladem je náš urgentní příjem, který je vystavován neustále se zvyšujícímu počtu pacientů především se všeobecnou interní problematikou. Většinou jde o pacienty v seniornějším věku, což souvisí s probíhajícími změnami struktury populace. Řada těchto lidí vyhledává vedle nezbytné lékařské pomoci i samotný chybějící sociální kontakt. Personální zajištění takového provozu je stále složitější. Jedná se o náročnou nepřetržitou práci v akutním režimu, při níž je třeba řešit často velmi složité situace a umět se správně rozhodnout, kam pacienta směřovat. Vedle kmenových zaměstnanců Oddělení urgentního příjmu se na této práci podílejí také lékaři z jiných pracovišť v určité fázi jejich specializačního vzdělávání, kteří se následně stávají profesními specialisty například na kardiologii, gastroenterologii, nefrologii a dalších oborech. Naší velkou výzvou je tedy personální zajištění této základní péče, při níž ještě nemluvíme o super-specializaci. Pro zapojené mladší lékaře je výhodou získání nenahraditelných zkušeností ze všeobecného základu a urgentní medicíny. Bez této praxe opravdu dobrý specialista nikdy nevyroste.

Velice důležitou a nezastupitelnou roli zároveň máme jako městská nemocnice, kdy musíme a hlavně chceme nabídnout našim spoluobčanům veškerou péči i ve smyslu jednodušších zákroků, například v režimu jednodenní chirurgie, specializovaných ambulantních vyšetření ve spolupráci s jejich praktickými lékaři a podobně. S tím souvisí i zřízení Centra zdraví a prevence, které postupně rozvíjíme a nejen na jeho půdě zvyšujeme osvětu v tom, jak lze onemocněním předcházet.

Je třeba zdůraznit, že všechny tyto naše úkoly a role jsou stejně významné a důležité a my jim věnujeme zcela rovnoměrnou pozornost.

V čem vidíte budoucnost českého zdravotnictví, kam by mělo strategicky směřovat?

Mohu se pokusit odpovědět ze svého pohledu. V rámci Olomouckého kraje se snažíme například komunikovat koncepci zajištění pediatrické péče. To znamená, kolik má být nemocničních lůžek a kde, jaké jsou role jednotlivých poskytovatelů s přihlédnutím k regionálnímu umístění a celkovému počtu potencionálních pacientů, kde má být poskytován ambulantní provoz se stacionářem a jakým způsobem zajistit lékařskou pohotovostní službu. Musíme být schopni zajistit adekvátní personál a rozumnou dostupnost pro dětské pacienty, respektive jejich rodiče. Narážíme zde na historické uspořádání, různé vlastnické modely poskytovatelů zdravotní péče a víme, že bez jasné, nejlépe nadregionální koncepce je velmi složité se v tomto rozumně posunout. Navíc nám některá zdravotnická zařízení mimo náš kraj „přetahují“ lékaře do služeb, protože sama mají problém zajistit po personální stránce svůj provoz.

Obecně vidím budoucnost českého zdravotnictví v jasné koncepci, která mimo jiné vydefinuje počty poskytovatelů zdravotní péče. Můžeme se v mnohém inspirovat i v zahraničí, například německo-rakouský model lze uplatnit u rozvoje různých forem domácí péče s cílem zajistit návaznost na nemocniční zařízení a poskytnout co nejvyšší úroveň péče v domácím prostředí. Nedílnou součástí tohoto systému je kontinuální rozvoj podpůrné a paliativní péče.

Máte i vy své osobní profesní sny a cíle?

Mým hlavním osobním profesním cílem je být součástí dobře fungujícího managementu naší nemocnice a podílet se na úspěšném prosazování rozvojových projektů v oblasti léčebné péče do praxe. Dalším cílem je zabezpečení a udržitelnost dobře motivovaného zdravotnického personálu a neposlední řadě také to, aby bylo čím dál více spokojených pacientů - chcete-li klientů - a co nejméně těch méně spokojených.

MUDr. Zdeněk Kojecký, Ph.D. (*1970 v Olomouci)

• vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, obor Všeobecné lékařství
• profesní dráhu zahájil na traumatologickém oddělení v Nemocnici Šternberk a následně pracoval v letech 1997 – 2008 na I. a II. chirurgické klinice FN Olomouc
• v letech 2008 – 2022 působil jako obchodní a marketingový manažer pro Českou a Slovenskou republiku u předního celosvětového výrobce zdravotnických prostředků a technologií, kde byl také odpovědný za budování zdravotních středisek v oblasti mimo-nemocniční péče
• od roku 2022 působí jako náměstek pro léčebnou péči ve FN Olomouc
• má atestaci ze všeobecné a cévní chirurgie
• absolvoval odborné stáže v oblasti cévní a transplantační chirurgie (IKEM Praha, St. Georges Hospital London a Transplant Surgery Department Uppsala)
• je autorem nebo spoluautorem 131 odborných publikací a přednášek
• jeho hlavními koníčky jsou rodina a děti, sport a cestování