Osmdesátiletému lékaři a nimrodovi zachránili život ve FN Olomouc přímou srdeční masáží

23. října 2025

Nelze ani spočítat, kolikrát se téměř osmdesátiletý radiolog a vášnivý myslivec Jiří Knott vydával do lesa nedaleko Rokytnice u Přerova. Svůj revír znal dokonale. A tak ani letos v červenci nečekal, že by jej mohlo něco překvapit. Měl povolenku k samostatnému lovu a na posedu v podvečerním šeru čekal na srnčí. Nedočkal se. Místo potěšení z úlovku a trofejí jej čekal boj o život.

„Myslivost provozuju už třicet let. Je to moje záliba, moje milovaná činnost. Odpracoval jsem si své povinnosti – brigády, prořezávky v honitbě, stavbu posedů nebo krmných zařízení – a díky tomu jsem mohl vyrazit,“ vypráví vitální lékař. Na posedu byl sám. „Prošel jsem revír a viděl pohyb zvěře, na kterou jsem měl povolenku. Sedl jsem si tedy na posed a čekal, jestli se zvěř přiblíží. Jenže se začalo stmívat a viditelnost se výrazně zhoršila. A tak jsem rozhodl se slézt dolů,“ vzpomíná na osudové momenty. „Na druhém nebo třetím stupni se to prolomilo. Propadl jsem se zhruba ze čtyř a půl metru dolů a dopadl do konstrukce posedu,“ popisuje nehodu. „K mému štěstí byla na dalším posedu, jen asi dvě stě metrů od mě, moje manželka, která je také vášnivá nimrodka. Měl jsem u sebe telefon a zavolal jí. Ona pak všechno zorganizovala. Díky ní jsem naživu,“ říká láskyplně.

• Obrázek 1: Jiřímu Knottovi - vášnivému nimrodovi a lékaři - zachránili život jeho kolegové ve Fakultní nemocnici Olomouc.

 

Tím začal příběh, který s velkou pravděpodobností mohl skončit tragicky – ale díky skvělé souhře záchranářů a lékařů skončil šťastně. Po nehodě lékaře převezla Záchranná služba Olomouckého kraje na Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc a poté byl hospitalizován na traumatologii. „Když pana doktora přivezli, byl v těžkém stavu,“ popisuje MUDr. Josef Chudáček, Ph.D., hrudní chirurg Fakultní nemocnice Olomouc. „Měl mnohočetné zlomeniny žeber, a protože dlouhodobě užíval léky na ředění krve, masivně zakrvácel do pravé pohrudniční dutiny. Nejdříve jsme se snažili o maximální konzervativní postup, nicméně kvůli užívání léků na ředění krve jsme jej museli nakonec operovat, i za cenu rizika velkého krvácení. V úvodu do anestezie došlo k zástavě srdce. V tu chvíli jsme museli přistoupit k naprosto výjimečnému – přímé ruční masáži srdce,“ popisuje chirurg. „Šlo doslova o každou vteřinu, kdy jsme byli nuceni se do pacientova hrudníku dostat co nejrychleji, abychom mohli začít ihned s resuscitací a během několika málo minut došlo k obnově srdeční činnosti. Poté jsme již mohli zašít poraněnou pravou plíci, bránici a provést stabilizaci (zpevnění) zlomených žeber.“

Takový výkon se dnes provádí jen ve zcela krajních situacích. „Je to moment, kdy doslova držíte pacientovi život v rukou,“ doplňuje primářka Kliniky anesteziologie a resuscitační medicíny MUDr. Šárka Fritscherová, Ph.D. „Vzhledem k věku téměř osmdesát let jsme si nebyli jistí, zda vůbec takový operační výkon zvládne, jak bude reagovat jeho organismus na pooperační komplikace a jaký bude stav mozku. Nebylo jisté, zda se probudí. Díky perfektní koordinaci mezi chirurgy a anesteziologicko-resuscitační klinikou se srdce na operačním sále znovu rozběhlo, pacient operační výkon zvládl a zvládal i následující dny na intenzivní resuscitační péči,“ dodává.

Následovalo dlouhé probouzení. Od 25. července do 4. srpna byl Jiří Knott na jednotce intenzivní péče KARIM, napojený na umělou plicní ventilaci a s tracheostomií. „Od momentu, kdy jsem se ocitl na rentgenu a potom na sále, už nevím nic. Ale jsem lékař, takže teoreticky vím, co se tam dělo. Klobouk dolů jak to všechno zvládli,“ říká dnes. Z JIP-ky pak putoval na Oddělení pro následnou a dlouhodobou intenzivní péči. To je určeno pacientům po stabilizaci jejich kritického akutního stavu, jejichž doléčení vyžaduje, kromě intenzivní rehabilitace, mobilizace a ošetřovatelské péče, ještě intenzivní podporu životních funkcí. „Zpočátku byl neklidný, v deliriu, nemohl mluvit ani polykat,“ popisuje vedoucí lékař oddělení MUDr. Rostislav Horáček, Ph.D. „Ale zlepšoval se doslova z týdne na týden. Každý den byl o kousek dál – nejdřív kontakt, potom dýchání, později polykání. Dnes už může i chodit.“

Postupné uzdravení doktora Knotta je podle něj i důkazem jeho pozitivnímu přístupu a silné vůle: „Bylo nutné udělat plastiku na holeni a pan doktor to odmítal s tím, že v jeho věku je to už zbytečné,“ směje se Rostislav Horáček. „Teprve když jsme mu řekli, že pokud si plastiku nechá udělat, půjde dřív domů, tak svolil. A jakmile svolil, spolupracoval naprosto vzorně. Poté byl přeložen na oddělení 8 Chirurgické kliniky a potom již zamířil domů,“ má radost z dalšího příběhu se šťastným koncem Rostislav Horáček.

I další lékaři, kteří se na záchraně Jiřího Knotta podíleli, se shodují, že právě fyzická kondice pana Knotta, jeho odhodlání a aktivní životní styl mu zachránily život. „Byl v dobré formě a měl sílu bojovat. To rozhodlo,“ zdůrazňuje primářka KARIM Šárka Fritscherová.

Jiří Knott si váží péče, které se mu dostalo. „Personál se ke mně chová výborně, na nic si nemůžu stěžovat. Ale stejně se moc těším se domů,“ přiznává. „A jestli se budu věnovat myslivosti do budoucna? Dokud budu moct chodit, budu u toho,“ doplňuje přesvědčeně. A co bude s poničeným posedem? „To už asi přece jen budu muset nechat na někom jiném,“ uznává s vědomím, že přeceňování vlastních sil může mít fatální následky.

• Obrázek 2: Několik týdnů o Jiřího Knotta pečoval tým zdravotníků na Oddělení pro následnou a dlouhodobou intenzivní péči.